O krabicích s deskovými hrami na pultech obchodů se dá říct leccos, jen ne to, že by byly nudné. Září barvami, pyšní se obrázky exotických měst, tajuplných světů či pohádkových bytostí a přímo vybízejí k tomu, aby si je člověk koupil.

Ve svých útrobách pak kromě precizně vyvedených hracích plánů často skrývají i velké množství nejrůznějších figurek, karet a dalších prvků.

„U deskových her platí, že v čím je větší krabici, tím lépe se prodává. Lidé mají rádi pocit, že za své peníze toho dostali hodně, proto se výrobci předhánějí v kreativitě,“ říká zakladatel klubu deskových her Paluba Jakub Těšínský.

„Představitel takových her je například Geistesblitz. Uprostřed stolu leží pět dřevěných předmětů: bílý duch, červené křeslo, modrá knížka, šedivá myš a zelená láhev. Vy otočíte kartu, na které jsou zobrazené vždy dva z těch předmětů, ale nemusejí být nutně ve správné barvě.

Pokud barva souhlasí, hráči se snaží předmět uprostřed stolu rychle chytit do ruky. Kdo to zvládne jako první, získává kartu,“ popisuje Jakub Těšínský.

Vývojáři ovšem nezapomínají ani na samotáře. Před rokem se proto objevila zcela nová kategorie her určených pouze pro jednu osobu. Většinou fungují na bázi hlavolamů a dokážou velmi dobře ukrátit čas například při cestování.

Buržoazní Dostihy a sázky

Jen v České republice se každý rok dostane do prodeje zhruba 50 nových titulů. Nebylo tomu tak vždy. Zatímco na západ od našich hranic vycházely již od 60. let stovky nejrůznějších her, v tehdejším Československu se v obchodech daly koupit maximálně šachy, dáma nebo člověče, nezlob se!

Situace se pomalu začala měnit až na začátku 80. let, kdy v edici PaN (papír a nápad) vyšel Maršál a špion, okopírovaná varianta v západní Evropě tehdy velmi populární hry Stratego. Dvojice hráčů v ní proti sobě staví své armády s cílem porazit protivníka. Aby to nebylo tak jednoduché, nikdo neví, jakou hodnost mají soupeřovy figurky.

Skutečnou senzaci pak způsobily v roce 1985 Dostihy a sázky. Opět to byla v podstatě kopie hry ze Západu, tentokrát Monopolů. Základní princip je co nejlépe investovat; zatímco v Monopolech kupujete domy a hotely, v české variantě jsou to koně a dostihové stáje.

Vydání Dostihů a sázek by možná proběhlo celkem bez povšimnutí, ovšem to by se do nich nesmělo velmi kriticky opřít Rudé právo, podle kterého byla hra příliš buržoazní a nerespektovala socialistickou morálku. Článek hře pochopitelně udělal neuvěřitelnou reklamu – okamžitě se stala nejpopulárnější v zemi a sehnat se dala jenom pod pultem.

„Byl to fenomén, a to přesto, že podle dnešních kritérií je v podstatě dost špatná. Šance na výhru v ní byly velmi nevyvážené, kdo měl na začátku štěstí a stoupl na dobrá políčka, téměř nemohl prohrát. Navíc trvala příliš dlouho,“ uzavírá Jakub Těšínský.