Po léta naši politici i úředníci s tupým úsměvem přihlíželi, jak se Česko stává rájem hazardu, který přivádí davy lidí do neštěstí. Těžko říct, kolik z nich bylo podplacených a kolik jen hloupých.

Je ale fakt, že hazard si u nás mohl dělat, co chtěl (stejně jako třeba vietnamští obchodníci neplatící daně a cla, zatímco slušného člověka pro pár korun dluhu sežere dvouhlavá advokátsko-exekutorská saň).

Máme prakticky neregulované výšky sázek a nejvíc automatů na počet obyvatel na světě (přes 100 000 přístrojů – tedy jeden na každých 100 obyvatel, přitom Francie má jeden na 18 000 lidí). A logicky rovněž v přepočtu nejvíc závislých gamblerů (odhady začínají na 50 000). Mezi státy EU představujeme smutný unikát.

Teprve loni se po letech zoufalého volání o nápravu začalo blýskat na časy aspoň v souvislosti se zdaněním hazardu. Mnoho důvěry však ty blesky nevzbuzovaly, neboť často vycházely od stejných politiků, kteří před tím léta šli hazardníkům na ruku.

Města volí: peníze, nebo život

Když jdu kolem herny (v Praze jsou opravdu na každém rohu), občas si na úhledný domek v Bystřici pod Pernštejnem. A unavenou smutnou paní, která mi na zábradlí schodiště ukazovala místo, kde si její manžel uvázal oprátku.

Předtím však stihl rodinu zadlužit a připravit o všechny peníze včetně stavebních spoření dětí. Ty ho po návratu ze školy našly, jak visí nad dveřmi do kuchyně. Důvod tragédie? Nezvládnutá gamblerská vášeň. Úplně stejná, kvůli níž nedávno sedmnáctiletý hoch udusil polštářem svou babičku, aby měl na automaty.

Podle Ministerstva financí ale nejde o velký problém. Loterijní průmysl si prý nedovolí bojovat s obcemi a příští vyhláška pochybení napraví.

Je jasné, že se 6 500 českých měst a obcí bude muset trochu bolestivě rozhodovat: chceme peníze z herních doupat, nebo je chceme raději zavřít?

Hodně měst tvrdí, že hazard vymýtí jednou provždy. Jiná považují za moudřejší ponechat aspoň pár míst, kam by lidé mohli chodit vyhazovat své peníze. A ještě jiná (třeba Františkovy Lázně) chtějí určit jen jedno kasino, kde by se gambleři mohli vyřádit.

Více než tři stovky obcí a měst, jež zvolily okamžitý zákaz blikajících zlodějů, teď zřejmě čekají soudní tahanice. Podle Ministerstva financí totiž můžou stávající herny ještě tři roky fungovat, prý aby se předešlo žalobám na ochranu investic.

Ústavní soud ovšem loni rozhodl, že obce můžou automaty zakázat okamžitě. Co z toho tedy platí? To teď budou rozhodovat soudy…

Čím více krize, tím více gamblerů

Nouze a hazard – to jsou dvě věci, které se neodolatelně přitahují. V USA se říká, že sex a cigarety jsou radosti chudých. V Česku bychom ještě přidali hrací automaty. Není náhoda, že herny vyrůstají hlavně v chudších městech a čtvrtích. „Lidé tam cítí rozčarování a beznaděj,“ říká psycholožka Marta Kadlecová. „Většinou nemají práci ani perspektivu, vedou život od jedné pijatyky a partnerské hádky ke druhé. V herně aspoň cítí šanci na ‚zázračné‘ zbohatnutí. Že by téhož dosáhli prací, tomu nevěří.“ Podle některých názorů by situaci pomohlo, kdyby „ztvrdnul“ náš sociální systém a lidé by nepobírali řadu různých dávek, jež můžou v hernách utrácet. Nejsou to sice názory oficiální ani populární, ale vývoj naší ekonomiky ke snižování dávek zřejmě skutečně povede. Takže uvidíme…