Je 1. listopadu 1893. Petr Iljič Čajkovskij sedí se svými přáteli v restauraci Leiner´s v Petrohradě. Tváří se tragicky a objednává si sklenici vody. Nepřevařené!

V těch dnech si přitom vybírá stovky obětí cholera, za jejímž šíření stojí i tekutina, která nepřešla varem. Spolustolovníci jsou v šoku, skladatel však trvá na svém. Demonstrativně ji vypije až do dna a pět dní nato na nemoc umírá.

„Taková jsou obecně známá fakta, stejně tak, že do poslední chvíle odmítal přivolat lékaře, zato si záhy nechal přivést kněze,“ říká renomovaná ruská historička Uljana Ivanovna.

Už tehdy se začaly šířit zprávy, že diagnóza byla jen zástěrkou nepříjemné pravdy, a sice toho, že hudební génius spáchal sebevraždu, protože v brzké době mělo dojít k odhalení skutečnosti, před níž se celý život snažil utéct: jeho homosexuality.

Oženil se, aby se osvobodil

„V průběhu svého života byl spojován s několika muži – se studenty Alexejem Apukhtinem, Vladimirem Shilovskym, Eduardem Zakem, komorníkem Alexejem Sofronovem a klavíristou Vasilijem Sapelnikovem,“ upřesňuje Uljana Ivanovna s tím, že se spekuluje o tom, že Čajkovského celoživotní deprese mohly pramenit právě z toho, že se nemohl se svou orientací smířit.

V roce 1876 se rozhodl spojit svůj život s hudebnicí Antoninou Miljukovou, ale v dochovaném dopise jeho bratrovi stojí: „Nyní procházím kritickým obdobím… Teď můžu jenom říct, že jsem se rozhodl oženit. Je to nevyhnutelné…

Zvažuju manželství či veřejný vztah se ženou, abych zavřel ústa lidem, jejichž názory pro mě sice nic neznamenají, ale kteří působí utrpení těm, jež jsou mi nejbližší.“

Manželství se však rozpadlo po pár měsících a tehdy se prý skladatel pokusil o sebevraždu poprvé. Měl se brodit v zimě v řece doufajíc, že dostane zápal plic.

Hrozila mu deportace

Je prokázáno, že Čajkovskij se v posledních dnech svého života zúčastnil srazu spolužáků. Na něm se měl řešit jeho vztah s mladinkým šlechticem Alexandrem Stenbock-Fermorem.

Když totiž hochův strýc na tento poměr přišel, rozčileně napsal carovi, aby sjednal nápravu. Skladateli tak hrozilo, že se ocitne v panovníkově nemilosti – ba co víc: že v případě, pokud bude jeho přečin dokázán, bude sešlehán březovými pruty a následně deportován na Sibiř!

Zda se trestu obával natolik, že raději spáchal sebevraždu, se bohužel už nikdy nedovíme. Neoddiskutovatelný je však fakt, že jeho poslední dílo, symfonie h-moll s názvem Patetická, obsahuje velice procítěný rekviem. Napsal ho Petr Iljič Čajkovskij pro sebe?