Zároveň už ale řada vědců očekává brzký vítězný nástup šestého elementu - hmyzu. Až lidstvu skončí životnost a zmizí ze Země, udeří hvězdná hodina mnohonohých potvůrek.
Ne že by v jistém smyslu nepanovala neustále. Na povrchu modré planety se hmyz vyskytuje už déle než 400 milionů let (člověk asi 200 000 let).
Vymírání je minulo
Dávno před dinosaury vládly pozemským pláním obří masožravé vážky s rozpětím křídel až jeden metr, které neměly přirozeného nepřítele.
Želvuška Superman
O tomto přibližně milimetrovém zvířátku jste asi nikdy neslyšeli. Pokud by se ale soutěžilo v disciplíně „přežití“, získaly by želvušky hravě zlaté medaile. Osminozí tvorečkové jsou po celém světě rozšířeni v tisících druhů (jen u nás jich žije víc než sto). Příroda je obdařila zvláštní schopností - v nepříznivých podmínkách se v jejich organismu vytvoří zvláštní druh cukru, který je doslova zakonzervuje. Zvířátko je v této látce jakoby „zatavené“ a přežije tak neuvěřitelné věci: mnohahodinový pobyt v kapalném héliu při teplotě blízké absolutní nule, střídaný zahřátím na 150 °C, vzduchoprázdno i obrovský tlak. Snese i několikatisícinásobek dávky radiace, která by byla smrtelná pro člověka. Unikátní vlastnosti želvušek byly ověřeny také při kosmickém letu, kdy byly vystaveny podmínkám otevřeného vesmíru. Ani to s nimi nehnulo! Po návratu podmínek příhodných k životu se ochranná látka v želvušce opět rozpustí a tvor dál normálně žije. Proč jsou právě tihle titěrní osminohové tak odolní? Vědci nevědí. Hádejte ale: až se jednou bude na Zemi „lámat chleba“ - přežijí lidé, nebo želvušky?