Rodiče Stelly nepatřili k nejbohatším Židům v Berlíně, ale špatně se jim nevedlo. Stella vystudovala módní návrhářství a snila o kariéře obdivované modelky nebo muzikálové zpěvačky. Její přitažlivý vzhled tomu jen nahrával.

Krátce poté, co dokončila školu, přišla Křišťálová noc a život německých Židů se obrátil naruby. Rodiče chtěli emigrovat do USA, ale nepodařilo se jim sehnat víza. Stella byla donucena pracovat v berlínské zbrojovce, kde se seznámila se svým prvním manželem, židovským hudebníkem Manfredem Küblerem.

Díky svému árijskému vzhledu Stella často oklamala nacistické strážné a proklouzla do "svobodného světa". Mnozí nacisté vůbec nevěřili tomu, že by židovka mohla být blonďatá. Stelle se dařilo skrývat se před gestapem ještě v roce 1943, kdy se rozhodlo o konečném řešení židovské otázky. Nakonec však byla také zatčena, stejně jako její rodiče a manžel.

Ve vězení Stellu čekal výslech a mučení. Důstojník Felix Lachmuth si přitom povšiml jejích netypických rysů i nevšední krásy a dostal ďábelský nápad. Zmučené Stelle nabídl, že ušetří život její rodiny, když pro něj zjistí, kde se skrývají další berlínští Židé, kteří gestapu dosud obratně unikali. Za každého dopadeného měla Stella navíc dostat 300 říšských marek.

Stella přesně věděla, kam se za skrývajícími se Židy vypravit. Sama byla po dlouhou dobu členkou této undergroundové komunity a narážela tu na spoustu bývalých spolužáků. Židé jí důvěřovali. Byla přeci jednou z nich, a navíc tak krásná... Oslněni jejím půvabem, nechali se odvést přímo do spárů čekajících gestapáků. Dokonce i nacisté byli překvapeni, s jakou vervou se Stella do svého úkolu pustila, a nestačili jí platit slíbenou gáži. Začali jí přezdívat "Blonďatý jed".

Stella se udavačství rozhodně neštítila. Své oběti nechávala zatýkat i při takových příležitostech, jako byly pohřby. Zatčeným ženám hned prohledávala kabelky, aby v nich případně našla adresáře s kontakty na další Židy. Seznam osob udaných Stellou se postupně rozšířil na dvě tisícovky jmen.

Mladou zrádkyni nezastavila ani deportace rodičů do Terezína. Gestapo svůj slib nesplnilo a nechalo je odvézt, zatímco její manžel skončil v Osvětimi. Nikoho z rodiny už Stella nikdy neměla spatřit živého.

Po skončení války Stella utekla do lesů. Zároveň zjistila, že je těhotná. Milenců měla v té době zřejmě více, ale otcem byl nejspíš jistý Heino, který se však k dítěti odmítl přihlásit. Stellu nakonec dostihla sovětská armáda. Čerstvě narozená holčička putovala do náhradní péče a Stella do sovětského pracovního tábora, kde si odpykala desetiletý trest.

Po výkonu trestu se vrátila do Západního Berlína. Obrátila se na křesťanství a do konce života otevřeně projevovala antisemitské názory. Její dcera Yvonne, která mezitím vyrůstala v Izraeli, ji jako matku nikdy neuznala a odmítla se s ní stýkat. V roce 1994 Stella z neznámých důvodů spáchala sebevraždu skokem z okna.