Před pár dny jsem si půjčoval bicykl v půjčovně na třeboňském nádraží (ano, České dráhy už půjčují i kola) a dožadoval se dofouknutí pneumatik.
Příjemná dáma - vedoucí tohoto zařízení - ochotně přinesla jakýsi nepravděpodobně vyhlížející předmět, který zapojen do sítě decentně zavrčel a duši dofoukl. „Co to propána je?“ ptám se. „Ale to mi syn udělal ze starého kompresoru z ledničky,“ pravila paní v modré uniformě. Zatetelil jsem se radostí: český kutil ještě nevymřel!
Supermarkety se všemožnými strojky a přístrojky jsou sice stále obleženy koupěchtivými našinci, ale tady v Třeboni pořád mají chytré důvtipné nápady. Samozřejmě i jinde.
Jeden pán u Pelhřimova třeba vymyslel krmítko pro své oblíbené sýkorky a další drobnou ptačí verbež. Jeho podlážku drží ve správné poloze slabé pérko, a když na ně usedne tlustá vrána, podlážka se sklopí a nezvaný jedlík vypadne.
Ponorkou do Bratislavy
To jsou ovšem spíš drobnosti, náš život zjednodušující či zkrášlující. Znáte ale někoho od nás, kdo by si doma na koleně uskutečnil svůj velký sen? Já ne. Češi jsou mistři světa ve výrobě malotraktorů ze starých aut a motorek či sekaček ze starých praček.
Kvůli útěku na Západ dokázal jeden šikovný muž v 80. letech postavit atrapu tanku (to se ale za kutilství pokládat nedá). Jiný má zase v Brně na zahradě vlastnoručně vyrobenou malou železnici, na níž vozí děti.
Dílo verneovského kalibru jsem ale nejblíže od nás viděl v Budapešti, kde si jeden soustružník postavil funkční ponorku. Při zkušební plavbě dorazil až do Bratislavy (k tomu potřeboval povolení slovenského ministerstva obrany).
Sen toho muže bylo naplnit ponorku plechovkami plzeňského piva (fakt!), vzít svého psa a vyjet s ním na cestu kolem světa; řešil jen jak psa na moři venčit.
Zda se mu tento sen podařilo uskutečnit, bohužel nevím – o maďarském ponorkáři jsem pak už nikdy neslyšel. Z Číny ovšem nedávno přišly zprávy hned o několika úspěšných domáckých výrobcích ponořovacích zařízení.
Třeba rolník Žang Wu-ji (37) už ponorek postavil šest! Od té první ve tvaru delfína (včetně mohutného pohyblivého ocasu) přes jednomístné a dvoumístné „turistické“ verze až po zařízení používaná ke sběru mořských okurek a hub. Jeho stroje poháněné elektromotory se potopí do hloubky 20 až 30 m a jedna jejich plavba může trvat i 10 hodin. Dost úctyhodné, že?
To všechno Žang Wu-ji dokázal jen za pomoci rodiny a pár kamarádů, přičemž se pořád živí pěstováním rýže! Ze všech svých strojů totiž prodal pouze jediný (v přepočtu asi za 300 000 Kč). Wu-jiovi tudíž mají na rybníku zaparkováno pět ponorek, ale nevlastní osobní automobil. Nepodařilo se nám zjistit, co na to říká paní Wu-jiová.
Vzhůru k výškám
Létající stroje vždy bývaly a dosud jsou v zemích řízených komunisty předmětem nejpřísnější kontroly. V tom je ale říše středu, jíž pořád vládne nomenklatura KSČ (Komunistické strany Číny) poněkud výjimečná. Důvody jsou nabíledni: žádný ze sousedů není příliš lákavý, vlastně odtud není kam utíkat. Nebo by někdo dobrovolně odletěl do Severní Koreje?
Proto úřady tleskají řadě „báječných sedláků na létajících strojích“, kteří se svým koníčkem zabaví a nemají čas třeba na přemýšlení o politice.
Li Jing-čun (58) si za pomoci své rodiny postavil letadlo na ploché střeše svého domu. Je pětimetrové, na šířku měří 1,5 m, sestrojeno je převážně z plechů a součástek nalezených na vrakovišti. Mělo by uvézt pět osob. Vrtule je zjevně převzata ze starého ventilátoru, o motoru agentury žádné zprávy neposkytly.
Už při zběžném pohledu na snímky stroje je ovšem jasné, že nejspíš zůstane trvalou ozdobou střechy Jing-čunových. S tak malými křídly, jaká má, by se vznesl jedině za pomoci silného tryskového motoru: něco na způsob křídlaté střely.
10 sekund v jednom metru
To další drobný zemědělec (všímáte si, že odvahu montovat nedostupné stroje mají právě muži od buvolů a sazenic rýže?) Šu Man-šeng (19) vyrobil létadlo, které by všechny evropské schvalovací bezpečnostní komise přivedlo k dr. Chocholouškovi. Vznášedlo o průměru 5,5 m je totiž poháněno osmi starými motocyklovými motory, jejichž tah je koordinován pouze propojenými ocelovými lanky!
Jde už o pátý stroj tohoto druhu, který obdivuhodně vytrvalý Šu sestavil. Všechny předešlé se krátce po nastartování rozsypaly a muž měl velké štěstí, že ho volně rotující vrtule nenakrájely na plátky.
Současná verze Šuova snu, která ho prý přišla asi na 60 000 Kč, se však jeví nadějněji. Mladý muž se v ní už dokázal na 10 sekund vznést asi metr vysoko. Dopad byl sice natvrdo, stroji se však prý nic zásadního nestalo. Takže Šu Man-šeng chystá další zkušební vzlety. Hodně štěstí!
To bude jistě potřebovat i Ding Ši-lu (32), jenž si na zahradě postavil třímotorové (!) letadlo vážící 130 kg. Jeho kostru pokrývá plastem napuštěná tkanina (česky vikslajvant), ony tři motory jsou vysloužilci z mopedů.
První zkoušku letadla podnikl Ding na zamrzlém jezeře. Stroj sice jevil tendence ke vzletu, ale nakonec se zkouška změnila pouze v projížďku po ledové ploše. Bylo to dobře, protože jeden z motorů přestal pracovat a to by ve vzduchu bylo velmi nebezpečné.
Kolo váží víc než tunu
Poslednímu účastníkovi naší malé technické hitparády z velké země zase takové nebezpečí nehrozí. Rolník Žang Ja-li (49) vytvořil obří kolo jako dárek pro svého syna (25). Bicykl se dvěma hlavními koly a dvěma pomocnými kolečky je dlouhý 5,5 m, vysoký 3,2 m a váží víc než tunu.
Je určen pro tři pasažéry, kteří ho – snad – můžou silou svého šlapání uvést do pohybu na rovině. Jakýkoli kopeček však pro monstrkolo bude znamenat nepřekonatelnou překážku. Za zmínku možná stojí, že Žangův syn bydlí ve městě v paneláku a nemá ponětí co si s obřím bicyklem počít.
Ale to už jsou přece maličkosti. Hlavní je dostat báječný nápad a tak dlouho na něm kutat, dokud se nepovede! Co na tom, že se sousedé smějí a žena hrozí rozvodem…