Vzdor tomu, že jsem se tento den se svou pamětí přímo rozkamarádila.

To, že stále něco hledám, brýle, mobil, deštník beru jako roztomilou zapomnětlivost. Rozhodně nic ohrožujícího mě na životě. Jen já vím, jak dlouho už si musím zapisovat, co musím či chci v příštích dnech vyřizovat. Koneckonců, výrobci s tím jistě počítají, tolik nádherných pomůcek v podobně různě velkých papírků, barev, lepících či nelepících, škoda by bylo je nepotřebovat. A tak zapisuji a srovnávám si pořadí, kam, za kým a kdy. Horší bývá, když papír zapomenu doma, to pak musím oprášit svoji fotografickou paměť a na co si nevzpomenu, to zřejmě nebylo důležité.

Ovšem dnes, co se mi stalo, skoro se stydím na to jen vzpomenout.

Prostě dnes postupuji podle bleděmodrého papírku: koupit sůl, kávu a kuře, vitamínový doplněk, vyzvednout budík z opravny… a tam jsem poprvé narazila. Lístek od opravy jsem nemohla najít. Paní v hodinářství byla nesmírně vstřícná, čekala, až vysypu všechny kapsy v batohu (marně), prošátrám všechny záhyby a pak nabídla, že mi budík vydá na občanský průkaz. Jenže ho v prodejně nenašla. S omluvami si zapsala mé telefonní číslo, že mi dá co nejdříve vědět a já pokračovala podle bleděmodrého papírku dále.

Koupit lístky na koncert. Provedeno. Moc velký výběr tedy už neměli, tam nebudeme vidět ani slyšet… Moje chyba, měla jsem jít lístky koupit dřív.

Další úkol je zastavit se za kamarádkou a jeden z lístků jí předat. A tam se to stalo. Těsně před zazvoněním jsem si vzpomněla, že už jsem jí takhle lístek nesla. A jak jsme si pochvalovaly, jak báječné místa máme. Ach jo.

Ten bleděmodrý papírek byl „úkolníček“ z předminulého týdne. Měla jsem jinou tašku, takže ten opravený budík bude jistě tam. Moje fotografická paměť se probudila až teď, ale já už se s ní udobřit nehodlám. Tolik zbytečných kroků, nakupování, úkonů!

Jo a co bylo v tom tisku? Nic, co by se týkalo mého barevného papírování… ačkoliv… píšou… souřadnice GPS z konkrétního dne nebo obrázky lidí, co jsem který den potkala, by mi mé pochybení s papírky možná připomněly dříve. Píšou, že to všechno ještě musí dořešit. Jenže stát prý nás také musí přinutit nosit jakási záznamová zařízení, kdoví, kdy se mu to podaří. Zatím jsem vymyslela pro sudé týdny žlutou barvu a pro liché již několikrát zmiňovanou bleděmodrou barvu papírku.

Třeba tenhle můj vynález také časem dořeším k dokonalosti. Pokud nezapomenu.