Zatímco technici odjeli prolézat – hlavně nenápadně! – Novou scénu, provedl mne Jack několika málo místnostmi policie, které se však sobě zoufale podobaly jak straník straníkovi, takže jsme pak raději šli ven. Slunce už pomalu zacházelo a vzduch se ochlazoval.
Ruch dopravy se zdál silnější, i počet lidí v ulicích. Někde rozsvítili první neóny ve výkladních skříních.
„Já už budu muset jet domů,“ osmělil jsem se. „Přece jen mám pracovní dobu od do, a manželka a děti...“
„V pohodě, v pohodě,“ myšlenkami se toulal evidentně úplně někde jinde. Nemusel jsem být Sherlock Holmes, abych z jeho pohledů směrem k divadlu neodhadl, kam jeho myšlenky směřují.
„Zajdete tam?“
Trhl sebou a probral se ze zasnění.
„Jo, jasně. Nevím. Nemám rád taková ta setkání po letech. Řekněte,“ pohladil si břicho, „myslíte, že mi narostl pupek, nejsem moc tlustý?“
Musel jsem se začít smát. Skutečně zamilovaný studentík. Jack se chvíli tvářil nechápavě a pak se začal smát také.
„A vlasy mi prořídly od té doby, myslím, že z toho budu mít těžký mindrák!“
Pak se poškrábal ve vlasech, promnul si bradu.
„Tak já kluky nejdřív odvolám z Nové scény a pak zajdu za... ní, no.“
„To nechápu, proč je odvoláte?“
„Protože mi až teď došlo, že tam hledají zbytečně,“ vysoukal ze sebe Jack. Pak použil mobilní telefon. Kolem nás kličkovali na chodníku lidé, kteří směřovali buď na Perštýn, nebo na Národní. Soumrak začínal nabývat hutnější podoby, slunce už to definitivně vzdalo a odešlo zas na chvíli svítit protinožcům.
„Ahoj, Vašku. Jo, Stanislav už vám volal? Já se omlouvám, v první chvíli to vypadalo jako dobrý nápad. Jasně, sorry, máte u mě všichni pivo. Oukej, dvě. A panáka.“
Zavěsil a tvářil se rozpačitě. Nakonec rozhodil rukama.
„A tak co. Nejsem robot, abych myslel na všechno.“
„Ale proč jste je odvolal?“
„A vždyť je to jasné. Zkuste si to představit.“
Zkusil jsem si to představit.
„Ahá!“
„No, právě.“
„I kdyby se použil žebřík, stejně ho tam není o co opřít!“
„Přesně.“ Jack se podíval na hodinky a začal být mírně netrpělivý.
„A strojovna je daleko a nízká.“
„Dokonalá dedukce,“ rýpl si Jack. „Jako jo, šlo by to s tím žebříkem, ale to by Pohanka musel být cirkusák. A to rozhodně nebyl. No nic, nebudu vás zdržovat.“
Takže jsme se rozloučili a jak to probíhalo dál, jsem se dozvěděl od Jacka až posléze časem.
Sotva jsem odjel tramvají, už běžel do divadla, ale stejně přišel pozdě – představení už začalo. Jelikož zavřeli i pokladnu, musel použít průkaz, i když, jak tvrdil, jej takto zneužíval málokdy. Naposledy na reprezentační utkání českých fotbalistů se Španělskem.
O představení jsem se toho od Jacka moc nedozvěděl. Nejspíše visel očima na herečce Kláře.
Po představení se rozhodl zajít do nám již známého divadelního baru, ale hned první, co uviděl, tak Kláru, která seděla na klíně „nějakému vlasatému týpkovi, jenž utekl nejspíš z farmy Haré Kršna“, jak ho sám popsal. Měli se k sobě poměrně důvěrně, a tak se Jack rozhodl idylku nerušit a jít provětrat mysl na snad již dýchatelný noční pražský vzduch.
Jack totiž díky svým českým předkům naši zemi navštěvoval poměrně často. Celá rodina by se dala nazvat světoběžníky. Jeho bratr žil zase v Paříži, kde chodil s nějakou cvičitelkou aerobiku, Jack s matkou se usadili v New Yorku, městě, jež Jack nesnášel ještě víc než současnou Prahu.
Jednou Jack jako mladý, začínající stážista pomáhal s řešením případu vraždy slavného spisovatele, kterého někdo zastřelil v jeho vile nad Zbraslaví, a při té příležitosti se zamiloval do tehdy začínající mladičké herečky Kláry. Než však stačil zjistit, zda by jeho city byly opětovány, případ se uzavřel a on se musel vrátit.
Nyní ji znovu potkal. Jenže mezitím uplynulo dvacet let. Což, uznáte, je poněkud dlouhá doba, aby člověk obnovil jakési staré závazky.
Přitom by s ní Jack moc rád mluvil, ale právě že mu bylo jasné, kolik vody ve Vltavě uplynulo, navíc se zdálo, že s jeho city těch dvacet let nijak nepohnulo a jediné vypadaly neměnné. Což mohlo přinést určité problémy.
Tak se stalo, že si Jack nevšiml velkého černého SUV, které se tiše objevilo u výjezdu na Václavské náměstí, ano, tam, jak je ten zákaz vjezdu, a věnoval mu pozornost, až když ven vyskočil jeden Rambo a jeden Rocky, dali Jackovi pěstí do břicha a naložili ho do auta, aby ho odvezli neznámo kam.