Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

8. kapitola: Žalářní rock

Přinášíme vám oddechovou detektivku na pokračování, s níž se budete setkávat po celé léto. Není vyloučeno, že se u dalších kapitol objeví i něco z vašich možných návrhů a připomínek, které můžete psát do komentářů pod jednotlivé části.

Protože jsme to odtud měli jen pár bloků, došli jsme opět pěšky. Cestou jsme si koupili k jídlu bagetu. 

Vešli jsme na policii vchodem kupodivu ne z Bartolomějské, ale z Perštýna, a fascinovalo mne, že i tady je vrátnice. Dnešní den bude dnem vrátnic. Vždyť tahle je snad už pátá!

            Musel jsem se dokonce zapsat a pak mne Jack zavedl do druhého patra, prošli jsme delší chodbou a vešli do většího sálu, kde už sedělo pár dalších kriminalistů. Vévodil jim udělaný chlápek, který mátl tělem, protože na první pohled vypadal tlustý, ale na druhý šlo o svaly. Kudrnaté, někde ještě černé, častěji však šedivé vlasy a veselé oči.

            „Pan Lipšanský, major Stanislav,“ představil nás Jack.

            Usadili jsme se. Přednášející, takový čiperný mužík, hubený, tragéd od pohledu, nenechal nic náhodě a měl připravenou i meotar.

            „Takže hezké odpoledne,“ začal vyšším pisklavým hláskem, asi jako když mečí koza. „Rád bych vám teď řekl něco o pádech z výšky. S jakým případem to souvisí, asi nemusím připomínat?“

            Zasmál se sám sobě překvapivě hlubokým smíchem, z jakého bych měl strach u jakéhokoliv hororu. Začal pouštět jednotlivé slidy a hrnout na nás záplavu informací.

            „Biomechanika pádu z výšky je velmi frekventovaná aplikace a z hlediska forenzní biomechaniky poměrně dobře zkoumaná aplikace. Domnívám se, že výzkum směřuje ve dvou směrech. Za prvé to je experimentální výzkum, který studuje rozfázovaný pohyb lidského těla při pádu nebo skoku z výšky – zde prosím, se můžete podívat na jednotlivé ilustrační obrázky.

Pokusné osoby skáčou z věže do vody, vidíte? I vzadu? Jejich pohyb je filmován a následně analyzován po 40 milisekund. Studuje se jejich pohyb těžiště těla – zde – a rotace jednotlivých os těla – tady prosím.“

Naklonil jsem se v tom příšeří sálu k Jackovi.

„Já mu vůbec nerozumím. Jak tohle mám pak zpracovat?“

„Napište, že policisté zkoumají smrti pádem pokusně na plovárně, o ničem jiném to zatím není,“ zašeptal Jack. „Ta cizí slova používá jenom proto, aby to vypadalo učeněji a on měl důvod používat před svým jménem titul z vysoké školy.“

„Ach tak.“

Hubený dlouhán se nenechal rušit.

„Druhý směr výzkumu je zaměřen na analýzu kriminálních případů. Shromažďujeme dobře dokumentované reálné případy, kdy došlo k pádu oběti, jedná se např. o dokumentované sebevraždy, vraždy, nešťastné náhody. Shromážděním a komparací biomechanických hodnot u experimentů a reálných případů máme dostatečný materiál pro reálné programování a analýzu pádu lidského těla z výšky.“

Záběry na monitoru se mi pranic nelíbily.

„Fuj, vážně musím na ta rozmlácená těla koukat?“

           „Pro rekonstrukci biomechaniky pádu lidského těla z výšky jsme dokonce vytvořili PC program Fall-Body, který dovoluje simulovat pád těla ve 3D prostředí podle zadaných vstupních parametrů. Tak lze velmi přehledně rekonstruovat jednotlivé varianty pádu podle toho, zda je uvažována např. varianta aktivního skoku, nešťastné náhody – uklouznutí – nebo přidané vnější síly, např. strčení druhou osobou.“

            Tahle část Jacka zaujala a naklonil se nepatrně dopředu.

            „To by mě zajímalo, jestli ten náš případ tím programem zkusili nasimulovat?“

            „Modelový přístup k řešení např. biomechaniky pádů je vždy omezený,“ pokračoval přednášející, „a jsem si plně vědom skutečnosti, že objekt je biologický systém a v některých situacích se nemusí chovat jako pouhý modelový vícečlenný mechanismus relativně tuhých segmentů. Proto v tomto směru provádíme rozsáhlou komparaci experimentálních dat a analýzu dobře zadokumentovaných kriminálních případů.“

            Jack se v židli zvrátil dozadu.

            „Samozřejmě že nezkusili. Jinými slovy říká, že model se může lišit od skutečnosti, takže celý program vlastně může být na prd.“

            „Podle mých zkušeností umožňuje biomechanická analýza pádu z výšky řešit otázky následujícího typu: Byl pád osoby spontánní, bez přiložených vnějších sil, tedy padala osoba bez cizího zavinění, bez vystrčení, případně bez vlastního odrazu? Byl naopak pád způsoben a dopad ovlivněn působením vnějších sil, tedy se osoba buď odrazila, nebo byla vystrčena?

Lze přibližně vypočítat velikost přiložené vnější síly v okamžiku ztráty kontaktu?

Odpovídá vzdálenost dopadu těla od svislice pravděpodobné výšce pádu?“

            Teď už se k nám naklonil i major Stanislav.

            „Co tam ten člověk plácá? Proč nám rovnou neřekne, na co přišli, co objevili a tak?“

            Jack zklamaně krčil rameny.

„V případě, že se osoba odrazila,“ pokračovala přednáška, „je možné orientačně vypočítat velikost vektoru rychlosti odrazu? Lze podle mechanismu pádu a dopadu usuzovat na sebevražedný skok, nebo nešťastnou náhodu, nebo úmyslné vystrčení druhou osobou?“

Sálem už to začalo nespokojeně šumět.

„K věci, prosím! Nemáme na to celý den!“

Hubeňour se viditelně urazil.

„Tohle vše je nutné, abyste pochopili, nejen kolik tomu věnujeme úsilí, ale jak probíhají jednotlivé fáze zkoumání! Víte například, že rizikové pády jsou již z výšky 3-4 metrů, pády z výšky 10 metrů a výše jsou s vysokým rizikem smrtelného traumatu? Pád na vodní hladinu z výšky 10 metrů je stejný jako pád na pevnou podložku. Chápete již, o čem mluvím?“

            Nikdo nechápal. Ale už se objevily další slidy a obrázky.

„Při pádech v zaklínění vidíme nejčastěji zlomeniny dolních končetin, hlavic a jamek kyčelních kloubů – zde prosím. Páteř je postižena v oblasti Th6-7, tedy kyfosa, C1, tedy nese těžkou hlavu, C5-7, zde končí relativně flexibilní C páteř a navazují další obratlová těla již fixovaná žebry. Hlava a mozek utrpí i při pádech z výše 3-4 metrů zlomeninu spodiny lebeční s kontuzí vícečetnou – zde prosím.“

„Řekněte nám prostě, na co jste přišli, a konec!“ V sále to bouřilo.

„V hrudních a břišních orgánech se odtrhávají cévní stopky a odstupy,“ nenechal se rušit přednášející. „Při pohybu orgánů může dojít k jejich kontuzi. Hlavně v oblastech dolních plicních laloků a kontuze myokardu o bránici...“

Ale to už se zvedla taková bouře nevole, že znechuceně vypnul projektor, sbalil si vztekle jednotlivé slidy, papíry, ukazovátka a barvičky a pak vyplivl to, nač jsme všichni netrpělivě čekali:

„Spadl z výšky 3-4 metry. Prorazil si lebku, tedy došlo ke zlomenině spodiny lebeční, poranil si i páteř. Kde tam,“ a ukázal poněkud zmateně směrem, kde podle něho leželo Národní divadlo, resp. Nová scéna, „mohl spadnout z výšky 3-4 metry, to už je na vás, milí pánové kriminalisté!“

A rozhořčen odešel středem, s nosem nahoru.

Jack s majorem Stanislavem se na sebe podívali.

„Žebřík! Že nás to hned nenapadlo!“

A hned poslali výjezdovku, aby prolezli Novou scénu odshora dolů a našli tří- až čtyřmetrový žebřík. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky