Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

11. kapitola: Čím bys chtěla být

Přinášíme vám oddechovou detektivku na pokračování, s níž se budete setkávat po celé léto. Není vyloučeno, že se u dalších kapitol objeví i něco z vašich možných návrhů a připomínek, které můžete psát do komentářů pod jednotlivé části.

„Když tedy dovolíte,“ chladně pronesl mafián a vstal. Jack dopil beze spěchu svou skleničku a pak vstal také.

            „Jindy bych vás odpálkoval, nemám rád, když mi někdo radí, co mám, a co nemám dělat. Ale protentokrát nemám důvod vám nevěřit. Jen jedno by mě zajímalo,“ zamyšleně pronesl Jack.

            „Ano?“

            „Mluvil jste jen za sebe, nebo i za ostatní?“

            „Které ostatní?“ mlžil boss.

            „Ale no tak,“ utrhl se Jack. „Nejsme přece na pískovišti. Pravidla hry se mi sice hrubě nelíbí, ale přece si je teď nebudeme vysvětlovat.“

            Mafián přemýšlel. Dokonce tak, že se zapomněl podívat na hodinky.

            „Podívejte, v téhle branži se nejde zaručit za nikoho. Ale to ostatně nikde. Co mám však informace, tak v tom skutečně nejede nikdo.“

            „Ani ve Varech?“

            Mafián se na Jacka překvapeně podíval. Chvíli zkoumal Jackův obličej, než odpověděl.

            „Ruku do ohně bych za to nedal, ale řekl bych, že ani ve Varech.“

            Otočil se k východu, ale nedalo mu to, a přece jen se otočil.


 

            „Zdá se, že máte přehled.“

            Chvíli čekal, ale Jack tuto poznámku nijak nekomentoval. Zase tolik toho nevěděl, ale takto to bude vypadat, že ví víc. Což nemuselo být na škodu. Ačkoliv, jedna poznámka by mu mohla v této situaci jemně pomoci.

            „Jen, co mi řekl patriarcha.“

            Jack neříkal tak zcela pravdu. Natolik dobře se s popem neznali. Ale proč rozebírat detaily? Účel to splnilo. Mafiána poznámka viditelně zasáhla, překvapeně protáhl obličej, div si nehvízdnul. Jack se mohl spolehnout, že rozhodí sítě, aby získal informace, ale podobné informace jsou příliš soukromého rázu. Takže se buď dozví pravdu, ale nebude jí věřit, nebo se dozví přikrášlenou pravdu a ta bude záležet na tom, jak se komu bude hodit.

            Prošli halou, nyní osvětlenou, hlavními dveřmi, po schůdcích kolem váz a soch, na pískovou příjezdovou cestu. Tmu rozptylovaly lampy u vchodu a Rambo u dveří auta. Možná to byl Rocky, u těchto typů těžko soudit.

            Mafián přistoupil k Rambovi a něco mu důrazně vysvětloval, přičemž hlavou pohodil směrem k Jackovi. Rambo sice velmi neochotně, ale nakonec přisvědčil. Jack tentokrát mohl nasednout na místo spolujezdce, Rambo řídil. Otevřeným okýnkem mafián mlčky podal Jackovi ruku, stále stejně rozbahněnou a vláčnou.

            Podal mu poté ještě zcela novou, nenačatou láhev portského, kdoví, kdy a kde ji vzal, toho si Jack nevšiml. Pak mafián klepl kotníky rukou do kapoty a Rambo vystartoval. Cestou porušil několik dopravních předpisů, ale evidentně si z toho nic nedělal. Konverzace opět vázla, dokonce oba možná vytvořili rekord v počtu pronesených slov při rychlosti 200 km/h. Těžko by jejich rekord někdo překonal, jedině že by se dalo počítat i do minusu.

            Teprve když zastavili na Karlově náměstí u Faustova domu, kam sjeli z magistrály, chytil Rambo Jacka za klopy.

            „Dej od mý holky pracky pryč, kámo! Žádnej blbej poliš jí nebude nadávat do pitomejch buddhistek! Šéf chce, abych na tebe byl hodnej, ale jestli se naseru, přisámbuh, neskončí to jednou pěstí v břiše!“

            Jack užasle pohlédl na Ramba. Nešlo mu do hlavy, že tenhle hromotluk modelku nazval svou holkou, když ta evidentně tu noc strávila s Pohankou. Pak Jack sáhl do zadní kapsy kalhot a vyndal z ní to, co sebral u modelky z vázy. Podržel tu věc Rambovi před očima. Počkal, protože Rambovi se samým soustředěním stáhl obličej a skutečně uteklo několik minut, než pochopil.

            „Tož tak, kamaráde,“ schoval si věcičku Jack zpět do zadní kapsy kalhot a v klidu vystoupil. Rambo dupl na plyn a vztekle odstartoval svou malou rallye – ještě několik okamžiků nato bylo slyšet kvílení pneumatik jeho vozu v dáli.

            „Byl bych přísahal, že to věděl, ale evidentně ne,“ sdělil mi Jack na závěr svého povídání – seděli jsme na vaječné snídani v McDonaldu a s námi zbylá půlka policejního sboru. Jack mne překvapil tím, že si tady dal i kávu, malou. Jak sám říkal, člověk se občas musí obětovat a poznat svého nepřítele.

            „A co jste teda té modelce vzal?“

            Jack se smál, když mi kartičku z plastiku podával. Chvíli mi to trvalo, než jsem také pochopil. Pak jsem se také začal smát. Šlo o zdravotní registrační průkaz pro pornoherečky. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky