„Panebože, na to nesahejte!“ zařvala modelka zabořená v divanu, když si ten chlápek vzal ze stolečku jakousi vázu a začal si s ní pohazovat v rukách.
„Proč bych neměl?“ otázal se a ani ho nenapadlo vázu vrátit. Naopak ji obrátil dnem vzhůru a co vypadlo, šikovně zachytil do dlaně.
„Protože je vzácná, víte, kolik stála?“
„Netuším, záleží na tom?“
„Samozřejmě,“ úpěla modelka.
Chlápek se na ni zadíval.
„V jednom rozhovoru jste tvrdila, že jste buddhistka?“
„Co to s tím má... No ano, inklinuji k buddhismu.“
„Inklinuji, hezké slovo... Víte, že buddhisté opovrhují materiálními věcmi a považují je za původ všeho zla ve světě?“
„Jděte do prdele!“ vyskočila modelka z divanu a hnala se zachránit vázu. Ale tu muž už položil opatrně zpět a nyní modelku zarazil právě včas, aby holka stolek s vázou neporazila.
„Ale no tak,“ děl ten podivín. Zadíval se jí do očí, jen mžik, až modelka sebou cukla a odvrátila se.
„Nedělejte to!“
„Co myslíte?“ zazněla medová odpověď.
„Jako byste se mi díval až do žaludku.“
„Skutečně?“ pobavilo ho to.

  • Asi šlo o druhořadého nebo třetiřadého filmaře, protože ani na internetu, ani v bulvárních novinách jsem nenašel nějaké smysluplnější informace. I když pravda, na internetu a v novinách současné doby se nikdy nedaly najít jakékoliv smysluplné informace.
  • Tohle měl být jeden z nejlepších současných vyšetřovatelů pražské kriminálky?

Ale cestou se ještě stavil u modelky v kuchyni – kam ona ze svého divanu nemohla vidět – a v ledničce jí sebral jen tak láhev bílého vína. Když viděl můj udivený pohled, pokusil se o chabé vysvětlení.
„Preventivně, aby si nic neudělala. Přece jen je trochu rozrušená.“
„No, po vašem výstupu se ani nedivím.“

Vyšli jsme ven na zelený pažit tohoto satelitního domku kdesi za Prahou poblíž jakési vesnice. Chlápek kašlal na pečlivě uhrabanou cestičku a šlapal přímo přes trávník. Když zaslechl mou odpověď, zastavil se přímo uprostřed a ukázal na mne zápisníkem.
„Poslyšte, já se o váš stín neprosil, takže mě ani nezajímají vaše moudra.“
„Taky jsem o to nějak nestál, abych dělal reportáž zrovna o vás.“
„A ták, reportáž! Já myslel, že jste nějaký nováček, kterýho zaučujou. Tak to jsem rád, že jsme si to vysvětlili.“

Místo, aby použil vrátka, přeskočil nízký plot. Já prošel vrátky k jeho autu, které jediné mne mohlo dopravit zpět do civilizace, protože v satelitních městečkách hromadná doprava nejezdí.

  • Beze slova jsem si sedl na místo spolujezdce, chlápek chvíli štrachal mezi svými CD a pak nám pustil opět od Elvise Presleyho písničku Are You Lonesome Tonight? – stejně jako cestou sem.
  • Vystoupil z auta a vydal se k blízkému hájku. Neochotně jsem šel za ním. Co když mě praští a nechá tady coby případ vraždy pro místní okrsek? Ve stínu bříz mi nabídl cigaretu, kterou jsem odmítl, ale ani on sám si nezapálil, jen schoval krabičku a pak mi podal ruku.