Žijeme od důchodu k důchodu. I tak se snažíme žít každý den, jak nejlépe to jde

Paní Emmo, odkud vlastně pocházíte?

Já podcházím z Podkrkonoší, na studia jsem odjela do Prahy a už tady zůstala. Původně jsem začínala jako pedagog v učebním oboru kuchař, číšník. Následně jsem dvacet let pracovala v redakci rádia a poté, co jsem dálkově vystudovala práva, jsem zamířila do legislativně-právního odboru. Nakonec jsem pracovala v energetickém průmyslu, díky čemuž mám nyní v této oblasti přehled a naštěstí se mi vyhýbají problémy, které teď bohužel mnoho lidí postihly. V 60 letech jsem šla do důchodu. To byl vlastně do značné míry začátek problémů, jelikož mi byl po čtyřiceti letech soustavné práce vyměřen poměrně nízký důchod.

Jaká byla ta doba poté?

Bydlely jsme s dcerou v Karlíně, kde nás bohužel v roce 2002 zastihla pohroma. Povodně zničily nejen dům, ve kterém jsme bydlely, ale i náš byt a veškeré jeho zařízení. To tehdy bylo zdrcující. Nabídli nám poté náhradní byt 1+1 v jiné části města, ve kterém teď asi patnáctým rokem žijeme společně s dcerou, která pobírá invalidní důchod a přivydělává si v práci pro invalidy.

Po celou dobu jsem se musela hodně starat o nás obě, protože jsme nikdy neměly nikoho, kdo by s námi žil a podílel se na chodu domácnosti. Neminuly mě půjčky. Některé se mi podařilo splatit díky přivýdělkům z výroby loutek, na které jsme se s dcerou podílely, jiné půjčky ale stále přetrvávají. Bojujeme, ale statečně. Jinak to totiž nejde.

V současné době pobíráte pomoc od potravinové banky. Kdy a jak tato pomoc začala?

Poprvé jsem se o této možnosti dozvěděla z Centra aktivizačních programů tady na Praze 8. Dlouho jsme se snažily s tou naší situací bojovat a vydržet, ale nešlo to už příliš dobře. Léky jsou drahé a byly dny, kdy nebylo ani z čeho uvařit. Tak jsme si jim s dcerou posteskly a paní Hrubá a paní Košťálová, kterým bych tímto ráda poděkovala, nám zprostředkovaly pomoc z potravinové banky. Já jsem o tom již dříve něco zaslechla nebo četla. Před pár lety jsem do sbírky potravin dokonce přispěla. Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že jejich pomoci budu v budoucnu muset sama využít.

Dozvěděla jsem se ale, že jsem opravdu v situaci, kdy mohu tuto pomoc dostat. Jídlo se stále zdražuje. Od léta, kdy jsme se o této možnosti dozvěděly, je to vidět stále více. Já potraviny navíc nemám kde skladovat, takže musím nakupovat tak, aby se mi nezkazily. Nejprve jsme šly s dcerou do potravinové banky ve Vršovicích. To bylo letos začátkem června. Nyní jezdíme do té ve Zdibech, kde to máme blíž. Ve Zdibech navíc dávají také drogerii, což je skvělé zejména pro nás pro ženy.

Co pro vás tato pomoc znamená?

Pro nás je to nesmírně cenné, protože na potravinách díky tomu velmi ušetříme. V mé situaci, kdy těch financí opravdu není mnoho, je to neskutečná radost, že existují lidé a tato místa, díky kterým můžu důstojně žít. Člověk si nepřijde, že je na všechno sám. Nejde jen o materiální pomoc, důležitý je i samotný soucit a pochopení pro lidi, kteří se ocitli v nouzi. Opravdu si vážím dobré vůle výrobců potravin, obchodníků, organizátorů, výdejců – zkrátka všech, kteří chtějí pomáhat druhým. Zapomenout samozřejmě nemůžu ani na zákazníky, kteří sbírku podpoří svým nákupem.

Jak se připravujete na Vánoce? Jak u vás vypadají typické Vánoce?

Pokud to šlo a zbyly nám peníze alespoň na stromek, tak jsme si nějaký s dcerou pořídily. Letos budeme mít jenom ozdobenou větévku, ale alespoň trochu sváteční atmosféry nám to přinese také. Vařit bohužel nemám příliš na čem, nemám k dispozici ani troubu, takže i ty přípravy budou spíše o tom, co si kde koupíme nebo tak různě povyměňujeme. Mám ráda vanilkové rohlíčky, tak doufám, že ty se mi podaří sehnat.

close

info

Albert Česká republika

zoom_in