Zákusky pekla v holobytě

Jaký dezert si vybavíte, když si vzpomenete na dětství a léto?

Moje maminka dělávala koláč z tvarohu, cukru, piškotů a želatiny, který se prokládal jahodami. Ten jsem milovala! Ono se to celé tak hezky rozmočilo, že z toho pak byla tak trochu kašička. (smích) Tak ten jsem měla ráda. Kdybyste se nezeptala, tak jsem si na něj už ani nevzpomněla, protože ho neděláme. Ani nevím proč. Možná má maminka pocit, že už je to málo sofistikovaný dezert, který mi nemůže nabídnout.

Zkresluje bezstarostnost vzpomínky? Je pravda, že pokud bychom ten samý oblíbený zákusek jedli dnes, že nám už tak chutnat nebude?

Člověk se vyvíjí a to včetně chutí. Něco jsme za ta léta „najedli“, kdežto v dětství moc srovnání nemáte. Takže vám hodně věcí přijde skvělých možná proto, že je nemáte s čím porovnat. Vidím to u svých dětí. Ve chvíli, kdy je to sladké, tak je to vlastně dobré. (smích) Postupně pak v průběhu života ochutnáváte řadu věcí a tím pádem máte víc chuťových zkušeností. Proto vám pak to, co vám chutnalo kdysi, už třeba tak dobré nepřijde. Je to tak třeba s kávou. Dřív mi přišlo skvělé kafe z automatu a dneska mi přijde už úplně šílená představa, že bych si ho dala. Takže takhle se v chutích posouváte, protože nabíráte zkušenosti.

Znalci vín říkají, že záleží na tom, v jakém rozpoložení víno pijeme, z jaké sklenice, v jaké nadmořské výšce. Má toto vliv i na konzumaci zákusků?

Myslím si, že ano a celkově to bude spojené s nějakým zážitkem. Kvalita produktu je pak umocněná tím, že jste na krásném místě. Kdybyste seděla v nehezkém parku na ošoupané lavičce, pak by vám to třeba už tolik nechutnalo, jako když jste třeba na rozhledně, svítí na vás slunce, máte krásný výhled a kolem sebe ty, které máte ráda. To pak doladí atmosféru. Věřím tomu, že to takhle být může.

close

info

Matúš Toth

zoom_in

Iveta Fabešová

Vaše kavárna sídlí ve vile legendárního herce Jana Wericha. Jste filmovým fanouškem?

Jsem velký filmový fanda a mám to tak, že už roky chodím zásadně sama. Za svůj život jsem byla s někým v kině snad jen dvakrát. Je to můj rituál, takový útěk. Zajdu si na film, v sále se „zašiju“ a je to čas, který je jen můj. Naposledy jsem byla na novém Top Gunu. Filmy mám moc ráda.

Cestovala jste někdy za filmy jako fanoušek třeba na filmový festival?

Že bych se někdy na týden „utrhla“ a na nějaký festival odjela, to zrovna ne. Ale je to asi devět let, co jsem na filmový festival v Karlových Varech dodávala dezerty do jednoho ze stánků. Měla jsem takovou naivní představu, jak budu přes den péct a večer půjdu za kulturou. A nakonec jsem jenom pekla, byl to doslova pečící maraton. Tenkrát jsem si pronajala nějaký „holobyt“, kam jsem navezla tři obyčejné pečící trouby, dva mixéry, dvě matrace, vzala jsem sebou jednu kamarádku a nedělaly jsme nic jiného, než že jsme pekly. Bylo to hrozný. (smích) Navíc jsem nevydělala vůbec nic. Musím se smát, když si na to vzpomenu.

Vás ale letos čeká návrat na „místo činu“. Bude to doslova triumfální návrat, dalo by se říct, že návrat královny do Varů. Ale asi v jiném stylu, než před devíti lety, že?

(smích) Tak letos to bude v opravdu úplně jiném a hlavně hodně velkém stylu! Nám se ve spolupráci s Iqos podařilo vytvořit limitovanou edici lázeňských oplatek s pistáciovým praliné, což jsou pistácie obalené v cukru, které se rozmixují na pastu. Je to sladko-slané s výraznou chutí pistácií. Strašně mě to baví! Během ochutnávek jsem toho snědla snad tunu. Je to limitovaná edice, která se vyrobila pro Iqos Lounge na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.

close

info

Matúš Toth

zoom_in

Iveta Fabešová

Jsou to originální lázeňské oplatky, pro které jste vymysela originální náplň?

Přesně tak. Oplatky se budou nahřívat před Iqos Lounge u hotelu Thermal. Vzhledem k tomu, že do naší lounge je vstup pouze nad osmnáct let, jsou i oplatky jen pro dospělé návštěvníky.

Objevíte se coby autorka pistáciových oplatek v Karlových Varech? Ochutnáte svůj produkt přímo na místě?

Určitě oplatku osobně ochutnám, protože Iqos má v Karlových Varech svůj stánek a 6. července tam chystáme meet and greet akci. Pokud by se se mnou čtenáři Story chtěli potkat, tak v odpoledních hodinách právě tam. Ráda se každému podepíšu.

Pokud vaši fanoušci chtějí ochutnat pistáciové oplatky, musí jet do Varů? Nebo se po festivalu objeví i u vás v cukrárně?

S festivalem oplatky skončí a musím říct, že je mi to trochu líto. Když jsem náplň vymýšlela, tak mě to tak chytlo, že jsem přemýšlela nad tím, že bych je mohla vyrábět a daly by se dělat podobné limitované edice. Ale nakonec si říkám, že jsou oplatky tak spjaté s lázněmi, že by tam měly zůstat.

Na filmovém festivalu za vámi mohou přijít vaši fanoušci. Stane se vám i mimo „cukrářskou“ bublinu, že vás tu a tam lidé na ulici osloví?

Občas někdo. Nedávno jsem šla něco vyřizovat do budovy soudu a paní, která mě u vstupu kontrolovala skenerem mi říkala, mě zná, že jsou mé zákusky moc dobré. A při tom povídání mě objížděla tím skenerem. Tak to bylo vtipné a milé.

close

info

Matúš Toth

zoom_in

Iveta Fabešová

Dáte na názor zákazníků? Je nějaký zákusek, který prodáváte třeba na jejich popud?

Není to úplně zákusek, spíš takové dezertní jídlo. Jsou to buchtičky s vanilkovým krémem. Kdysi jsme je tu prodávali, a když jsem tuto cukrárnu otevírala znovu, řekla jsem si, že už je dělat nebudeme. Od zákazníků to byla ale taková vlna poptávky… přišlo třeba dvacet lidí denně: „Máte buchtičky? Proč nemáte buchitčky?” Ten tlak zákazníků byl, takže jsem nevydržela, musela polevit a buchtičky jsem do menu vrátila.

Sedíme ve vaší kavárně, kde bych vzhledem k cenám čekala spíš „zlatou mládež“, přitom je tu několik stolků, u kterých sedí senioři.

Zlatá mládež tady úplně nebývá, spíš starší generace a mě to velmi těší. Třeba dámy vedle nás… Je dopoledne, ony si dají sklenku růžového vína, kávu a dezert. Takhle jsem to vždycky viděla v Paříži, kam jsem jezdila a takhle jsem si to vysnila. Chápu, že sem nebudou chodit každý den a je to úplně v pořádku. Ale když si to chtějí užít, jdou někam, kde jsou spokojené, kde to za to stojí a to mě těší.