Sebedůvěra se vytváří zrcadlením rodičů
Dítě, které přichází na svět, nemá žádnou stupnici, podle které by měřilo svou vlastní cenu. Vše se odvíjí od jeho zážitků s nejbližšími. Ať už jde o pouhé gesto, výraz tváře či slovo, malé dítě tohle vše vnímá jako hodnocení sebe samotného. Matka či otec mu tímto způsobem dávají najevo, jakou hodnotu má jako člověk, jako muž či žena. „Míra důvěry rodičů ve schopnosti dítěte se stává základem důvěry, kterou bude prožívat sám k sobě, ke svým kompetencím. Stejně tak míra lásky, kterou bude dítě od prvních okamžiků života pociťovat, se stane základnou, na které bude posléze stavět pocit své hodnoty," komentuje psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove Mgr. Šárka Kučerová.
Prvních pět nebo šest let je sebeúcta a sebedůvěra dítěte formována především rodinou. Postupně se zapojují i další vlivy jako školní zařízení, kolektiv, zájmové kroužky, apod. Často ale tyto vnější vlivy pouze umocní pocit hodnoty, který dítě získalo doma.
Bez sebedůvěry jsme závislí na potvrzování zvenčí
Člověk, který skutečně zná svoji vnitřní hodnotu, dokáže vnímat a respektovat cenu druhých. Je schopen je přijímat, místo aby odsuzoval, nepotřebuje si svoji hodnotu ve vztahu k druhým nijak dokazovat. Avšak ten, který vnímá svoji hodnotu jako velmi nízkou, bude sám sebe podceňovat, cítit se neschopným a nekompetentním pro jakékoliv rozhodnutí, potřebuje potvrzení z vnějšku. Často pak využívá nevědomky různé manipulativní kroky, aby toto potvrzení získal. Navenek se může takový člověk projevovat nadmíru poníženě a nemohoucně či naopak falešně sebevědomě, kdy se povyšuje nad druhé. Nevěří sobě ani druhým, čímž si staví kolem sebe pomyslné zdi a dostává se do ještě většího pocitu izolace, strachu a opuštění.
Matka dává pocit bezpodmínečné lásky a také vzorový rámec osobní identity
Poslední psychologické výzkumy ukazují, že už během těhotenství je utvářen postoj dítěte k sobě samému. Dítě je totiž schopno se v děloze nejen učit, vidět a slyšet, ale i prožívat. To, co vnímá a cítí v této době, se může stát základem, na kterém bude posléze vytvářet očekávání a postoje k sobě samému.
Matka je pro dítě první blízkou osobou, poskytuje mu základní pocit bezpečí a důvěry. Skrze svoji bezpodmínečnou lásku mu dává zažít pocit, že je vítané, přijímané, milované, že smí být takové, jaké je. „Pokud dítě tento pocit vnitřního bezpečí a důvěry nezažije, je pravděpodobné, že se dostane do vnitřního stavu plného úzkosti a paniky, křečovitě se pak bude snažit zavděčit lidem kolem sebe, aby neztratilo jejich přízeň," komentuje dále Mgr. Kučerová, garantka Projektu sebedůvěry Dove.
Matka je však pro své dítě, a to především dceru, důležitým vzorem. Její vztah k sobě a ke svému ženství vytváří rámec, pomocí něhož se na sebe bude pravděpodobně dívat i její dcera. Matka jí totiž ukazuje, co to znamená být ženou. Pomáhá jí svým postojem k sobě vytvořit pevnou vnitřní identitu, přijmout samu sebe i zodpovědnost za svůj život. Pokud matka vnímá svoji hodnotu jako žena, přijímá se i se svými chybami a nedokonalostmi, zná svoji jedinečnost a je za to vše vděčná, pravděpodobně se její dcera bude brzy projevovat stejně. Toto pravidlo však platí i naopak. Průzkum Dove například ukázal, že pokud měla dcera problém přijmout určitou část svého těla či nějakou charakteristiku, bylo zjištěno, že její matka celoživotně bojovala s úplně s totožným problémem.
A jak je to se synem? Stejně jako dcera i on potřebuje zažít od matky pocit, že je milovaný a přijímaný takový, jaký je. Zároveň však matka nevědomky utváří základ jeho sebedůvěry i tím, jaký má ona sama vztah k mužům. Syn potřebuje kromě přijetí a pocitu bezpečí cítit také respekt a důvěru v jeho vlastní schopnosti a rozhodování. Je tedy třeba dát mu jistotu mateřské náruče, ale i prostor a svobodu, jakmile zatouží po dobrodružství mužského světa.
Rodiče, kteří by mohli mít pocit, že se vývoj sebedůvěry jejich dítěte nepodařil nejlépe, mohou s dětmi pracovat např. pomocí příručky pro rodiče http://bit.ly/doveprojektsebeduvery nebo mohou navštívit odborníka. „Nikdy není pozdě začít znovu. Pokud se jako rodiče k situaci postavíme čelem a přijmeme za ni zodpovědnost, je možné znovu vybudovat zdravý vztah k sobě samým, i sebedůvěru našich dětí. Často jsou to právě naše slabosti, které se následně stanou zdrojem největší síly," uzavírá psycholožka Kučerová.