Žiju se všeználkem. A je to peklo

Zdroj:

Můj manžel. Ten drahoušek. Chodící encyklopedie a chytřejší než rádio. Mohl by lámat rekordy v disciplíně deptání manželky. Možná by si odnesl i zlatou. Ale vydržte to!

Vždycky se rád chlubil svými vědomostmi. A navíc býval i vtipný, takže mi to dělalo dobře, když jsme byli ve společnosti a on své „posluchače“ oslňoval. V duchu jsem si říkala : To koukáte, co mám doma za vědátora! Kam se na něj všichni hrabete! Byla jsem pyšná.

Ve společnosti se vyřádil a doma moc nemudroval. Chtěl mít svůj klid, teplou večeři a pak se zavřel do pracovny. Potomkům se příliš nevěnoval, kolikrát ani nepostřehli, že je táta doma.

Děti rostly, studovaly, najednou byly dospělé a rozběhly se do světa. Syn pracuje v Německu, dcera se provdala na Slovensko a manžel, o 15 let starší než já, odešel do penze. A tím vše začalo.

Neměl publikum

Najednou neměl publikum. Chybělo mu. A tak se soustředil na mě. „Víš, že v Číně objevili nový druh dinosaura?“ zeptal se mě u snídaně. „Nevím,“ povídám.

„Jak to, že nevíš? Ty nečteš noviny? Jde o ojedinělého pravěkého ještěra a dostal jméno Linhenykus monodactylus. Má jen jeden prst, zatímco ostatní byli tříprstí. Že se vůbec divím!“ podotkl. „Ty přece čteš jen rubriky pro ženy. Víš aspoň, jaké jsou nové trendy v líčení? Taky nevíš. Však se na sebe podívej, jak vypadáš.“

Hodím do sebe zbytek snídaně, obléknu se, trochu nalíčím a vyrazím do práce. Náladu mám samozřejmě zkaženou a vylepším si ji až mezi kolegyněmi v práci. Sotva se blíží odpoledne, začnu být nervózní.

Konec pracovní doby, na nějž se většina těší, je pro mě signál, že já se musím obrnit. Doma mě už totiž vyhlíží můj chytrolín. Čeká na večeři a těší se, jak mě zase začne deptat a dělat ze mě trubku. I kdybych si nastudovala čínského dinosaura s jedním prstem, bude mi to houby platné. Nastraží mi jinou past.

„Víš, že Česko už má osmdesát let stadion s umělou ledovou plochou? Hádej, jak se jmenuje!“ pravil posledně. „Asi Štvanice,“ odpovím. „Asi, asi! Jak můžeš říct asi! Jistěže to je Štvanice!“ rozhorlil se a udělal mi přednášku na dané téma.

Smažila jsem řízky a měla tisíc chutí hodit mu pánev na hlavu. Ponořila jsem se do hlubokého mlčení, jenže to manžel neunesl. „S tebou se nedá o ničem mluvit. Víš aspoň, že už deset let používáme mnohojazyčnou webovou encyklopedii Wikipedii? Otevřela sis vůbec někdy její stránky? No proč taky. Recept na řízky bys tam asi nenašla.“

Ona ví, co je internet!

A takhle to u nás chodí pořád. „Víš, že v roce 1783 sledovali Ludvík XVI. a Marie Antoinetta první let balonem, jehož pasažéry byli ovce, kachna a kohout?“ Řeknu, že nevím a že je mi to úplně fuk, protože v praktickém životě takové informace nepotřebuju, a že až budu chtít něco takového vědět, tak si vše najdu na internetu nebo v nějaké chytré knize.

A on okamžitě zareaguje: „Ó, tak ona ví, co je to internet! A dokonce má chytré knihy! Tak mi prosím tě nějakou ukaž. Třeba Stavba Jalny? Nebo Hýta a Batul, které jsi zdědila po babičce? No jo, vždyť ty máš ještě životopis Elizabeth Taylorové a pár románů od Steelové, na to jsem úplně zapomněl.“

Řekla jsem mu, že Taylorka byla dobrá herečka a docela chytrá ženská, ale on hned, abych mu vyjmenovala aspoň pět nositelů Nobelovy ceny. A jestli vůbec vím, kdo byl Nobel. Kdo byl Nobel, vím: švédský chemik, který vynalezl dynamit. Ale na těch pět géniů jsem si fakt nevzpomněla.

On je samozřejmě vysypal z rukávu a ještě podle abecedy. A podotkl, že dynamit objevili Číňané dávno před Nobelem. Uchechtl se a pak se odebral na lože, šťasten, že mě zase dostal. Taky bych ho chtěla jednou položit na lopatky, ale nevím jak na něj. Co kdybych mu jednoho dne sbalila kufry a postavila je před dveře? Možná to udělám, jinak se z toho chlapa zblázním.

Marcela

Co byste Marcele poradili vy? Máte nějakou podobnou zkušenost s naprosto nesnesitelným člověkem? Těšíme se na vaše příběhy.

Dychtivá žačka, nebo zaseklá deska

K problému se vyjadřuje psycholog PhDr. Petr Šmolka

  • Jak by se asi všeználek tvářil, kdyby si jeho žena místo vaření otevřela Wikipedii s tím, aby se o večeři postaral sám a ať něco připraví i pro ni? Kufry za dveřmi také nejsou špatný nápad! Ovšem jen do chvíle, než domyslíme praktické důsledky: bydlení, majetek atd.

  • Marcelin manžel se léty asi ani moc nezměnil, spíš jeho situace. Odchod do penze a absence publika je nepochybně faktor významný. Důležitý bude i zmíněný věkový rozdíl 15 let. Zvlášť penzistovi nepřidá na sebejistotě fakt, že jeho žena je stále aktivní, v práci úspěšná, a tudíž by se asi snadno našel někdo, komu by mohla připadat zajímavá. Popisovaná masáž tedy vůbec asi neslouží tomu, aby z Marcely udělal chodící encyklopedii, a nemusí jít prvoplánově ani o potřebu chlubit se šíří vlastních vědomostí. Manželovi může jít o to dát jí najevo, jak je nemožná. Vždyť zamindrákovaná žena bude těžko zajímavá pro druhé! Daná logická úvaha má však velkou slabinu: bude-li tato žena dostávat jinde, třeba v práci, pozitivnější zpětné vazby, bude se tam cítit výrazně lépe než doma vedle svého morouse!

  • Co s tím? Zcela jistě nemá význam pokoušet se s ním soupeřit a „šprtat“ cosi, čím by ho bylo možné zaskočit. Tím by se jen roztočila zničující spirála. Zajímavé by ale mohly být etudy na téma „já, dychtivá žačka“. Tvrdošíjně se domáhat dalších a dalších informací, používat obdivná citoslovce a přitom si myslet své. Nebo se proměnit v zaseklou gramofonovou desku: bez ohledu na to, co bude manžel říkat, vracet komunikaci tam, kde ji chce mít („Našel bys čas opravit ten kapající kohoutek?“, „Fajn, má jeden prst, a jak to vidíš s tím kohoutkem?“). Schválně, kdo by to vydržel déle!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Nakupujte se slevou!

Nakupujte se slevou!

Rády nakupujete? A proč nakupovat za plnou cenu, ne-li věci předražené? Už nemusíte. Máte dvě možnosti, buď jet nakupovat do zahraničí, nebo…

Akční letáky