Poklady
Přebírání harampádí může být pořádná otrava. Brazilská rodina ale byla během úklidu půdy po zesnulém otci Leonelovi hodně překvapená. Na poklad, který hodlali vyhodit, je upozornil všímavý soused. "Opravdu to chcete dát do popelnice?"
Leandro se na něj otočil a znovu se prohrabal krabicemi, starými hodinami, stohy novin a vším, co starý muž během svého života stačil nashromáždit. Nebylo toho málo a půda byla přeplněná k prasknutí. Mezi věcmi byla i spousta červů a termitů, kterým dřevěné obložení a celodenní přítmí bylo po chuti.
Život na půdě
Objevili želvu. Lebedila si uprostřed nepořádku, vypadala zdravě a měla se čile k životu. Rodina ji okamžitě odvezla na veterinární kliniku, aby ji nechali vyšetřit a podrobili odbornému prozkoumání. Zvíře bylo ve velmi dobré kondici a při chuti. Poslední zmínka o zvířátku ale pocházela z roku 1982, což znamená, že muselo posledních více než třicet let trávit na půdě. Prostoru pro svou rozvážnou chůzi tam měla dost, stejně tak obživy. Všudypřítomní termiti patří mezi ty největší želví lahůdky. "Bydlíme kousek od lesa, mysleli jsem si, že želva prostě utekla tam, nikdy by nás nenapadlo, že tu celou dobu žila s námi," prozradil šokovany Leandro.
Věky
V životě želvy ale není třicet nebo čtyřicet let dlouhá doba. Menší druhy se dožívají i dvouset let. Z několika doložených případů je známo, že tato zvířata stárnou jen velmi pomalu a jejich smrt přichází většinou náhle. Nepodléhají chátrání zdraví jako jiné druhy. Podle jednoho z nejznámějších záznamů vyplývá, že téměř stoletá želva ještě tři roky před svou smrtí kladla vejce a nic nenasvědčovalo jejímu odchodu.
Želva uhlířská
Nejvíce ohrožené jsou vodní želvy. Na jedné straně jsou vděčným úkazem pod mořskou hladinou, kterou s radostí objevují lidé během šnorchlování, na straně druhé se stále častěji stávají oběťmi nelítostného lovu ryb a znečištění vod.
