Žalobníček žaluje…anebo odnaučte děti donášet!

Žalobníček žaluje…anebo odnaučte děti donášet!
Žalobníček žaluje…anebo odnaučte děti donášet!
Zdroj: www.Thinkstock.cz

„Já to řeknu mámě“ – to je věta, kterou snad každý den slyšíte křičet vaše dítka z dětského pokoje. Na začátku vám to přijde směšné, jenže s postupem věku to začne vadit sourozencům, spolužákům a možná i vám. Kdy je žalování v normě a jak to dítě odnaučit?

Diskutujte: Jaký je váš postoj, když vaše dítě žaluje?

Také by vás mohlo zajímat: Děti z předchozího partnerství: Průšvih, pohoda? nebo Jak poznat, že je dítě skutečně nemocné?

Na začátku je to úsměvné, ale vašim dětem může žalování přinést mnoho problémů…nejzávažnějším je asi vyřazení z dětského kolektivu, které může dětem přinést psychické potíže a snížit sebevědomí. A to přece nechcete. Důležité je odmala vést dítě k tomu, aby své spory řešilo jinak než donášením na své sourozence a kamarády.

Kafe.cz zjistilo:

Děti nežalují jen z jediného důvodu, existuje hned několik motivů, které je k donášení mohou vést. Identifikovat je pak můžete podle odpovědi dítěte na vaši otázku, proč se tak zachovalo.

  • Chtějí na sebe upoutat pozornost.
  • Chtějí se samy vyhnout trestu a získat zdánlivou odměnu.
  • Chtějí vzbudit neúctu k druhému nebo se pomstít.
  • Žalování může být doprovodným znakem impulzivního chování dětí, když mají nutkavou potřebu informovat o všem, co se děje kolem.

Malí, co donáší

Poprvé se tzv. „donášení“ objevuje už kolem tří let věku. Ale rozhodně v takovém činění není úmysl zalíbit se rodičům nebo učitelce ve školce, ani nechce mrňousek druhého nějak poškodit či se mu pomstít. Do takových souvislostí ještě dětský mozeček nezachází. Jde jim hlavně o to říct dospělému, že „právě oni něco neudělali“. V podstatě se chtějí pochlubit tím, že umí poslouchat a že si pamatují z domova, co jim rodiče dovolili a co jim zakázali.

Chci to, a tak žaluji!

Starší děti už dokážou kombinovat a snaží se dosáhnout výhod jen pro sebe samé. V takových případech rozhodně žalování přehlížejte a neodměňujte dítě, nechvalte ho, když potopí sourozence. Stejně tak není dobré, pokud sourozence potrestáte neuměřeně na základě žalování druhého dítěte. Situaci řešte jen tehdy, pokud je to bezpodmínečně nutné.

Jak reagovat?

Malé děti rozhodně nepochopí, když jim začnete vysvětlovat, že žalovat se nesmí. Děti v předškolním věku chtějí získat pomoc a podporu rodičů. V takovém případě by měl rodič zvážit, jestli je vůbec potřeba zasáhnout, nebo nechat děti, ať se s takovou situací popasují sami. Vhodným příkladem může být situace, kdy si vaše děti chtějí hrát se stejnou hračkou. V takovém případě je na matce, aby děti nechala sama vymyslet, jak si mají hrát společně.

Naslouchejte a nepoučujte

Důležité je aktivně dítěti naslouchat, to je nejlepší cesta k samostatnosti dítěte. Takže přestaneme na chvíli dělat to, co zrovna děláme, vyslechneme dítě bez toho, abychom mu skákali do řeči, nevysmíváme se mu a neponižujeme ho. Poté ho vyzvěte k tomu, aby si své záležitosti vyřešilo samo, a tím mu ukážete, že mu důvěřujete a dodáte mu odvahu. Nehodí se tedy neustále vydávat příkazy, varování a rozkazy. Možná jste často sklouzla k větám typu: „Vezmi si jinou hračku, jděte od sebe, nemám čas.“ Takové dítě pak může mít problém s vnímáním sebe sama.

Když je žalování důležité

Ale pozor! Existují situace, kdy je žalování přímo žádoucí a je na to potřeba dost odvahy dítěte. Třeba tehdy, když dítě zjistí, že je jinému chlapci nebo dívce ubližováno, nebo zjistí, že se někde objevily drogy, alkohol, viděl cizího člověka. Naučte tedy dítě rozlišovat závažnost činů, které vidí, a vysvětlete mu, že v některých případech musí ihned nahlásit, co ví. Stejně tak je potřeba zavolat o pomoc, pokud se děje bezpráví právě vašemu dítku. Žalobníček totiž není ten, který řekne: „Jestli nepřestaneš, zavolám si pomoc.“ 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky