Příběhy dvou manželů z Moravskoslezského kraje a penzisty z Prahy ukazuje, nakolik je hořké, když potomek vytváří dluhy a zodpovědnost padá na rodiče. Že vám se to stát nemůže? Na to raději nespoléhejte. Jak se zdá, na výchově, péči a lásce k potomkovi to zcela nezávisí.
Vtrhli k nám exekutoři
Manželé Sváčkovi, Jeseník nad Odrou
„Ten den jsme byli na nákupu a u švagrové,“ vzpomíná na zásah exekutorů Jiřina Sváčková (66). „Pak přijdeme domu a vše snad kromě kuchyňské linky bylo polepeno žlutými nálepkami s nápisem Exekučně zabaveno. No to byl šok! Manželovi vzali motorovou pilu. A zůstala tu vizitka s kontaktem a částkami 78 000 a 66 000.“
Do domu Sváčkových loni v listopadu bez vyzvání a varování vtrhli exekutoři a obstavili jim majetek. Jejich 40letý syn Vlastimil má dluhy. Údajně na sociálním pojištění a za nezaplacenou pokutu, kterou mu v Praze udělili revizoři v MHD.
Potom z něj vypadlo, že něco neplatil a dluh narostl na osmdesát tisíc! V týhle díře, co bydlím, dám za nájem s energiemi kolem pěti tisíc, za půjčky musím měsíčně platit tři tisíce. Důchod mám devět, tak co mi zbyde?!“
František Biskup pokračuje s tím, že někdy nemá ani na chleba a cigarety. Je v invalidním důchodu, protože ve čtyřech letech dostal obrnu, dětství a dospívání strávil po nemocnicích a lázních. Z důchodu však celý život nevyšel, musel si různě přivydělávat, aby syna uživil.
Táta nás nechtěl
Zatímco on se snažil pro dnes dospělého syna vždy zařídit a dělat to nejlepší, jeho táta se k němu a jeho sourozencům před více než 60 lety choval prý ošklivě.
„Tatínek s maminkou vůbec nevycházel a na nás byl hrozně chladný, nechtěl platit ani výživné,“ vzpomíná na své dětství.
„Byli jsme čtyři kluci a jedna holka. Já jsem z nich nejstarší. Mám vůbec nějakej blbej osud. Narodil jsem se v domě, jak je dnes tunel Mrázovka na Smíchově. Ve dvou letech jsem tam vypadl z druhého patra z okna a měl sádru, pak ta obrna na půl těla.
Každej mi během života často vyčítal: ,Ty se máš, ty máš důchod. Co bych chtěl víc?‘ Ale nikdo mi nevyčetl, že mám obrnu.“
František Biskup se ve svých 20 letech seznámil se ženou a následně oženil. Nedlouho poté, co se jim narodil syn, ale došlo na rozvod. Pan František nechtěl o kluka přijít a soud nakonec určil, že ho bude vychovávat.
„Naplno jsem si uvědomil, jaké to je, když je žena na dítě sama. Jaká to je starost, čtyřiadvacetihodinová služba. Tuhle jsem viděl v televizi nějakou modelku, jak říká, že se stará o děti a při tom se nudí. Já myslel, že snad spadnu z křesla.“
Nevyhrne si rukávy
Vše se začalo komplikovat, když syn nastoupil do učení a dal se dohromady s problematickou partou. Těsně před zkouškami v oboru izolátor střech musel nastoupit na tři roky do vězení, protože se dopouštěl trestné činnosti.
Jakmile se z basy vrátil, přidaly se potíže s dluhy. „Už to byl úplně někdo jiný,“ říká František Biskup. „Každého člověka to musí poznamenat. Kluk je chladnější, ale pro kamarády by se rozdal. Přitom to jsou typy, s kterými bych si nesedl snad ani na pivo.“
Podle zadluženého seniora není v jádru špatný, ale neumí rozpoznávat a v 48 letech se chová jako dítě. Po babičce dostal byt, který později nevýhodně prodal a peníze prohýřil. Rád si také kupuje dražší věci, i když na to nemá. A proč mu i přesto pan Biskup nadále podává pomocnou ruku?
„Vždyť je to syn a já bych pro něj dýchal,“ říká se slzami v očích. „Není ten typ, aby si vyhrnul rukávy a ukázal, že se postaví na vlastní nohy. Nemá vůli mi někdy říct: ‚Tati, vím co jsem se tě natrápil. Tady máš tisíc korun a něco si kup.‘
Například dnes nemám ani na chleba, tak jsem mu volal. A nakonec si budu muset půjčovat po sousedech. Víte, my jsme makali jako barevný, děti vychovávali – a tihle před veškerou zodpovědností utíkají k rodičům.“
Františku Biskupovi nyní s dluhy pomáhají v Občanské poradně Remedium. Největší sílu mu dodává sedmiletý vnuk, se kterým může občas zapomenout na starosti. Chodí spolu na výlety, jezdí vlakem.
„Mám takový sen - na okraji Prahy malou boudu se zahrádkou, kde bychom mohli s vnukem trávit léto. Ale kde bych na to vzal?!“