Pozoruhodný příběh se začal psát letos 13. dubna. Charlotte se s maminkou Leilou (31) a starší sestrou Megan večer dívaly na oblíbené DVD. Pak šly spát. „Charlotte spala tu noc v posteli se mnou,“ popsala matka reportérům britského listu The Daily Mail.

„Cítila jsem ale, že něco není v pořádku. Dcerka špatně dýchala a házela sebou. Pak ji byla zima – celá se klepala. Neváhala jsem a vytočila tísňovou linku. To už totiž měla otevřené oči, přičemž se zdálo, že spí. Nereagovala. Myslela jsem si, že dostala nějaký epileptický záchvat. Byla jsem moc vyděšená!“

Mozková mrtvice

Záchranáři dívku převezli do nemocnice. Zprvu sami nevěděli, o co se jedná. Následná vyšetření je šokovala: došlo k masivnímu krvácení z tepny na zadní straně mozku.

Dívka prodělala sérii mozkových mrtvic! Něco takového je u dítěte velice vzácné. Testy však prozradily, že Charlotte měla vrozené aneuryzma mozkových tepen.

Po převozu na specializované pracoviště v Leedsu se její stav zdál přes veškerou snahu beznadějný. Lékaři sice díky několika operacím krvácení zastavili, ovšem pochybovali, že se jejich malá pacientka někdy z hlubokého kómatu probere.

Rodinu proto šetrně připravili na nejhorší: „Stav vaší holčičky je kritický, víc jí pomoci neumíme.“ Nezbývalo než čekat na zázrak…

Maminka seděla denně u lůžka své dcery, držela ji pevně za ruku a mluvila na ni. Trvalo to týden.

Procitnutí

Když se z rádia umístěného v pokoji ozvala píseň Rolling In The Deep od Adele, Leila právě Charlotte hladila a začala zpívat také. Vždyť právě tuto skladbu mají s dcerkou tak rády!

„Najednou jsem na její tváři uviděla úsměv,“ líčila Leila. „Já tomu pořád nemohla uvěřit, a tak jsem zavolala sestřičky. Hned přiběhly a byly ohromené. Říkaly mi, ať zase zpívám, ať pokračuju. To už se Charlotte znovu usmála a dokonce se poprvé od té osudné noci pohnula. Prostě se probrala!“

Leila podotkla, že malá měla odmalička ráda hudbu a tanec, takže by ji úsměv nepřekvapil, ale že by ji oblíbené tóny přivedly k procitnutí?!

Chci tancovat!

Dívka se od toho okamžiku začala navracet do života. Po probuzení se jí sice částečně vytratila paměť a krvácení způsobilo částečnou slepotu, nicméně po dvou dnech se posadila na posteli a dokázala z ní vstát.

Lékaři jí naordinovali fyzioterapii a ergoterapii (léčebná metoda, kdy se pacienti aktivně zapojují do činností, jež pro ně můžou být významné a smysluplné), do péče si ji vzal také logoped.

Po dvou měsících dívka obstojně mluví a má dokonce zájem vrátit se k tanci, který ji vždy bavil. Jsou to tři týdny, co šla poprvé znovu do školy; zatím tam může být jen hodinu denně. Zcela zdravá samozřejmě není a musí být pod pečlivým dohledem lékařů, ale spolu s maminkou a sestřičkou Charlotte pevně doufá, že si jednou bude moci hrát s ostatními dětmi bez jakýchkoli omezení.

Diagnóza kóma

  • Ještě ve starověku považovali lidé kóma za hluboký spánek, nyní v medicíně označuje stav, kdy je pacient v hlubokém bezvědomí.
  • Vzniká v důsledku vážného poranění hlavy, krvácení do mozku, edému na mozku, kvůli těžké nervové infekci atd.
  • Postižený nereaguje na vnější podměty, oslovení ani bolest.
  • Stav nezřídka přechází v tzv. vigilní kóma, kdy člověk působí dojmem, že se probral. Má otevřené oči, které bezcílně bloudí, žvýká a polyká potravu, ale nelze s ním navázat kontakt.
  • Pro medicínu je kolem kómatu stále mnoho otazníků. Zpravidla nelze vyhodnotit, zda a kdy se takový pacient může probrat. Nicméně není vyloučeno, že postižený prožívá vnitřní život. Lékaři také na základě výzkumů připouštějí, že fyzický kontakt blízkých osob výrazně zvyšuje šance na schopnost reagovat a zotavení.