Vtrhli ke mně exekutoři! Zadlužil se ale přítel

Zdroj:

Ani ve snu mě nenapadlo, že mě něco takového potká. Chtěla jsem jen pomoci svému příteli a nabídla mu u sebe azyl. Pak ke mně vtrhli exekutoři.

Můj přítel Radek vlastnil malou firmu. Ze začátku prosperovala, jenže potom přišly katastrofy. První povodeň v roce 2002 mu zničila naprosto vše a úder nespravila ani pojistka. Zadlužil se, aby svůj podnik postavil znovu na nohy.

Dokonce si pronajal jiný objekt, který prý nebyl v záplavové oblasti. Vzal si další půjčku a na vlastní náklady ho zrekonstruoval. A sotva začal jakžtakž vydělávat, aby zbývající dluhy umořil a mohl živit mě a naši roční dcerku, přišla další povodeň. Ta loňská. Zasadila mu zdrcující ránu.

Přišel o všechno. Pojišťovna mu zaplatila jen 200 000 Kč, což byla kapka v moři dluhů.

Miminko a naděje

Bydlíme v takzvaném sociálním bytě, který jsem krátce po narození dcerky získala jako nezaměstnaná svobodná matka. O práci na IČO jsem přišla ještě coby těhotná. Měla jsem rizikové těhotenství a od třetího měsíce jsem musela zůstat doma. Ale moje „doma“ byl tehdy byt přítele mé matky, který mě ovšem po její tragické smrti při autonehodě nemilosrdně vyhodil.

Byla jsem v šestém měsíci. Maminčinu smrt a bezohlednost jejího přítele jsem zvládla jen díky Radkově podpoře a těšení se na miminko. Podala jsem si žádost o sociální byt a přestěhovala se do Radkovy garsonky.

Přidělení bytu byla pro nás všechny nesmírná úleva. Vždyť garsonka byla malá, navíc v pátém patře bez výtahu, v domě bez kočárkárny.

Neměla jsem účtenky

Od maminčina přítele jsem si konečně mohla odvézt všechny své věci, které uložil v komoře, když mě z bytu vypudil. V bazaru jsem si koupila ledničku a malou televizi. Zánovní pračku, dětskou postýlku a přebalovací pult mi darovala moje nejlepší kamarádka.

Radkovi jsem navrhla, aby bydlel u mě a garsonku s veškerým zařízením pronajal, což mu přišlo jako dobrý nápad. A tak jsme tam celkem spokojeně žili, dokud na dveře nezabušili exekutoři. Přestože u mě Radek nebyl trvale hlášen, nějak vypátrali, kde ve skutečnosti bydlí. A rozhodně si nebrali servítky.

Marně jsem je přesvědčovala, že všechny věci v bytě jsou moje. „A máte na ně doklady?“ zeptal se exekutor. Kde bych je vzala, měla jsem účtenku od ledničky a televize z bazaru, ale na starý nábytek po rodičích jsem žádné účtenky neměla. A samozřejmě ani na nic z toho, co mi darovala kamarádka.

Musím brát léky

A tak páni exekutoři oblepili i postýlku, pračku a přebalovací pult! Držela jsem v náručí malou dcerku a plakala. S žádným z nich to ani nehnulo, jsou proti podobným scénám naprosto imunní. „Tak nám, milá paní, dokažte, že jsou věci vaše!“

Volala jsem Radkovi do práce, aby ihned přijel a vše vysvětlil, ale nebylo to nic platné. Zůstali jsme prakticky v holobytě. Už toho na mě bylo moc. Povodně a s nimi konec Radkova podnikání, maminčina smrt, chování jejího přítele a nakonec exekutoři, kteří mě připravili i o to málo, co jsem měla.

Úplně jsem se sesypala a skončila na antidepresivech. Nad vodou mě teď drží hlavně moje holčička. Jinak mnou cloumá vztek a pocit křivdy. Proč se to všechno muselo stát zrovna mně? Někdy mám zlost i na Radka, přestože za nic vlastně nemůže. Kamarádka mi radí, abych postup exekutorů řešila soudně. Ale já nevím, jestli to má vůbec smysl.

Marcela

Braňte se, máte šanci spor vyhrát!

K problému se vyjadřuje JUDr. Michaela Vosátková, advokátka

  • Marcelina situace není záviděníhodná. Boj s exekutory však v jejím případě není úplně beznadějný. Pokud exekutor zabaví majetek, který není ve vlastnictví povinného (tedy dlužníka), má majitel právo domáhat se jeho vydání. Musí tak učinit prostřednictvím soudu, kdy podá žalobu na vyloučení dotyčné věci z exekuce (odborně vylučovací nebo excindační žaloba). Je však na něm, aby své vlastnictví prokázal – nejlépe účtenkami, smlouvou, případně aspoň svědectvím souseda nebo kamaráda.
  • Je nutné si uvědomit, že i exekutor dělá svou práci. A že exekuce prodejem movitých věcí by byla takřka neproveditelná, pokud by mohl zabavit (sepsat) jen to, u čeho je hned jisté, že patří povinnému. Je celá řada pochopitelných důvodů, proč se nelze opřít o pouhé tvrzení povinného nebo jiné osoby, že ta či ona věc ve skutečnosti patří někomu jinému.
  • Není rozhodné, kde má dlužník trvalé bydliště, ale to, kde se zdržuje. Exekutor pak předpokládá, že věci v místě pobytu dlužníka jsou v jeho vlastnictví.
  • Jsou však věci, jež zabavit nesmí. Zejména se jedná o ty, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Je tedy diskutabilní, zda exekutor měl právo zabavit postýlku a přebalovací pult.
  • Je dobré vědět, že exekuci dále nepodléhá běžné šatstvo a obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, zdravotnické potřeby a hotovost do částky 1 000 Kč.
  • Marcele doporučuju najít si právníka, který jí pomůže se sepsáním žaloby, neboť to nebývá jednoduché. Žalovaným bude totiž paradoxně její přítel (tedy povinný), nikoli exekutor, jak se lidé mylně domnívají. V žalobě je třeba mj. označit exekuční řízení, kterého se týká, a uvést přesný soupis majetku, jehož vrácení se domáháte.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky