Masopust má původ v pohanském rituálu vítání jara a oslavou konce zimy, kdy lidé oslavovali plodivou sílu země pro zajištění nové úrody a loučili se s krutou paní Zimou.

Koncem masopustních oslav vstupuje Země do nové etapy. Přichází Popeleční středa a s ní čtyřicetidenní období velkého jarního půstu, během kterého se má člověk připravit na nejvýznamnější křesťanský svátek - na Velikonoce.

Popeleční středa

Je označována také jako Černá, Škaredá nebo Smetná, je začátkem celého čtyřicetidenního postního období, které je spojeno především se šesti následujícími nedělemi.

Proč právě středa?

Odpověď hledejme mezi 6. a 7. stoletím, kdy byl začátek postního období přeložen z 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, a to především z toho důvodu, že neděle nejsou chápány jako postní den, a proto se do postní doby nezapočítávají.

Od konce 11. století pak kněží na Popeleční středu udělují věřícím znamení kříže, tzv. Popelec, vyjadřující připomínku pomíjivosti pozemského života a doprovázen slovy: "Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš." Člověk přijetím popelce před Bohem symbolicky přiznává své hříchy a vyjadřuje svou vůli obrátit se k lepšímu životu.

Letos připadla Popeleční středa na 10. února.

Černá neděle

První postní neděle přicházející po Popeleční středě získala přívlastek Černá kvůli šatům, do nichž se ženy v tento den oblékaly ze smutku nad budoucím postním obdobím. V některých oblastech se jí říkalo také Pytlová (podle postního režného pytlového roucha), Pučálka či Liščí.

Liščí neděle se jí říkalo především na Berounsku, Křivoklátsku, Hořovicku, Rakovnicku a okolí. Maminky v noci ze soboty na neděli pekly postní preclíky, sypané mákem a solí. Podle počtu dětí si pak každá maminka opatřila vrbový proutek a upečené preclíky na ně navlékla a pomocí barevných stužek zavěsila na zahradě. Ráno pak dětem vyprávěly, že tudy běžela liška a nechala jim na zahradě zavěšené preclíky. Děti, které se pod nimi pomodlily a snědly preclíky, pak prý nikdy nebolely zuby.

Pučálka je název, který v některých oblastech vznikl podle stejnojmenného postního jídla z namočeného a poté usmaženého hrachu. Ten se nechal ve vodě tak dlouho, až opučel (naklíčil). Pak se opepřil, pomastil, pocukroval a osolil.

Pražná neděle

Druhá postní neděle je známá jako Pražná nebo Sazometná. První název vychází ze starodávného postního jídla pražmo. Pražmo jsou nedozrálá upražená obilná zrna (především ječmen), z nichž se připravovala velmi oblíbená polévka praženka. V tento den se na vsích scházeli hospodáři a debatovali o zemědělských pracích, které měli v daném roce před sebou. K pohoštění jim ženy prostíraly pražmo.

O Pražné neděli bývalo také zvykem smýčit, bílit, uklízet a z každého komínu vymést saze, odtud přívlastek Sazometná. Naši předkové se stejně jako my dnes snažili svá obydlí "provonět" čistotou, kterou vítali přicházející jaro.

Kýchavá neděle

Ve středověkých spisech se dočítáme o velkých a nečekaných epidemiích moru, které se začaly projevovat kýcháním. V té době se říkalo: "Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil." Lidé se obávali, aby vyřčené nedošlo naplnění, a tak si začali přát: "Pomáhej pán Bůh" nebo "Pozdrav tě pán Bůh".

Tato neděle však nijak nesouvisí se středověkými morovými nákazami, ale s kýchnutím, jež bylo u našich předků znakem dobrého chování. Kýchnutí pročistilo hlavu a dokonce se k jeho vyvolání používala řada bylinných prostředků. Dnes za tímto účelem můžete vyzkoušet např. šňupací tabák.

Ovšem jiný kraj, jiný mrav. Zatímco v jednom lidé věřili, že kolikrát v tento den kýchnete, minimálně tolik roků budete ještě živ, v jiném kraji se naopak tradovalo, že "kolikrát kýchneš, za tolik let zemřeš". Existuje však veskrze příjemnější verze, a sice: "Pokud třikrát za sebou o této neděli kýchneš, budeš celý rok zdráv."

Družebná neděle

Čtvrtou postní neděli nazývali staří Čechové jako Družební, Družbadlnice, Družebadlná a v postavení všech postních nedělí má zvláštní kouzlo i postavení. Svůj název pravděpodobně získala proto, že v tento den chodil ženich se svým družbou do domu, kam chtěl o pomlázce přijít požádat svou vyvolenou o její ruku. V tento den se také mladí sdružovali a veselili. Odtud také její název Družebná neděle. Další zvláštností byla i změna roucha v kostele, kdy fialovou barvu nahradila růžová. Důvodem byla krátkodobá uvolněnost v zavedené kázni. Právě v tuto neděli se řezaly větvičky jívy, kočičky, s nimiž se chodí o Květné neděli do kostela.

Jiný zvyk spojený s touto nedělí bylo pečení koláčů tzv. družbanců s jablkovou, hruškovou, povidlovou, makovou či tvarohovou náplní, které pak děti nosily po vsi a u dveří domů zpívaly: "Jaký je to družbanec, bez koření, bez vajec, panímámo, dejte pár vajec."

Setkáme se také s označením Středopostní neděle (vychází na pomyslný střed čtyřicetidenního půstu) nebo Růžebná či Růžová, protože se v tento den v Římě světí zlatá růže.

Smrtná neděle

Předposlední postní neděle má nepěkný název Smrtná nebo také v omezené míře Černá. Během ní lidé ze vsi vynášejí slaměnou figurínu oděnou do ženských šatů s bílou režnou košilí, pomalovaným obličejem, ozdobenou barevnými pentlemi, papírovými kytičkami, korály z vyfouklých vajec a hlemýžďů vyjadřujících smrt. Říká se jí Smrt, Smrtholka, Mařena, Mořena, Mařana či Morena. Za vsí byla vhozena do řeky či potoka a zpátky se lidé vraceli se zeleným stromkem, tzv. Lítem či Novým létem.

Tradice vynášení Morany pochází z pohanských dob, kdy se tak oslavoval konec zimy a příchod jara. Někde byla Morana za vsí svlečená nebo spálená a teprve pak vhozená do vody, jinde ji zahrabali do země nebo svrhli ze skály. Na východní Moravě se vynáší Mařena ve Smrtnou neděli, ale Nové léto přinášejí až neděli následnou...

Květná neděle

Je poslední postní nedělí. V různých krajích ji lidé nazývají různě - můžete ji najít pod označením Beránková, Palmová nebo Květnice. Květná se jí říká především proto, že oslavuje příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali ratolestmi ze stromů, jimiž "dláždili" jeho cestu. Pro mnohé rodiny je celý tento den svátečním otevřením Velikonoc. Nese se ve znamení svěcení jívových větviček neboli kočiček. Někde se k tomuto obřadu nosily do kostela i větvičky březové, jasanové či lískové a pro okrasu se zdobily barevnými pentlemi. Aby však stačily vypučet, řezaly se již o čtvrté postní neděli. Takto posvěcené ratolesti pak ochraňovaly obydlí od blesku a zlých sil a přinášely do domu štěstí. Hospodáři je také umisťovali do rohů polí, aby je uchránili před přírodní pohromou.

V oblasti Strakonicka se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nezadržovala po celý rok žádná jedovatina. Jinde lidé polykali jednu až tři posvěcené kočičky v domnění, že je celý rok nebude bolet v krku.

O poslední postní neděli se nemělo nic péct, protože by se tím "zapekl květ ovocných stromů" a neurodilo by se žádné ovoce. Také se oblékaly úplně nové šaty, aby v nich člověk "kvetl".

Zdroje: České tradice a dostupné webové zdroje