Radek Topinka, pilot s licencí na menší letouny a autor pozoruhodného projektu, s několika dalšími nadšenci, piloty a odborníky v letectví sestrojil letový simulátor obřího dopravního letounu. Takové zařízení by člověk hledal někde v zázemí letiště, ovšem toto trůní v pražském panelovém domě.

„Přitáhneme letadlo a už se soustředíme na udržení flight directoru, zatáhneme podvozek a stoupáme,“ popisuje v křesle pilota úkony, které se při startu provádějí.

„Už je to jen přístrojové řízení. Necháme si to rozletět. Blíží se nám rychlost pro zatažení klapek. Flight director nám ukazuje, že máme potlačit špičku letounu. A zrychlujeme na dva pět nula. Pořád probíhá režim vzletového výkonu. S těmi dvě stě padesáti uzly, tedy rychlostí asi pět set kilometrů v hodině, budeme stoupat do letové hladiny…“

„Tak boeing bychom asi neukradli!“ komentuje situaci kolega fotograf.

Detaily ladili piloti

Letadlo pomalu stoupá, z čelních oken je vidět krajina, mraky a modrá obloha. Přesněji okolí pražské Ruzyně a po chvíli Berouna. Vše se odehrává speciální projekcí na širokém pětimetrovém plátně. Uvnitř kabiny svítí a blikají desítky tlačítek, ozývá se různé pípání.

K čemu vlastně simulátory slouží? Amatér se na nich může seznámit s řízením takovéhoto složitého stroje a vyzkoušet si ho, pilot si tu může cvičit různé postupy. Samozřejmě existují plně profesionální letové simulátory, jako má například ČSA.

Ty stojí několik stovek milionů korun a slouží pilotům, aby se dostali z rutiny klasického letu. Zkoušejí krizové scénáře i složitější situace, s nimiž se běžně nepotkají.

Napodobení letu dopravního letadla, třeba boeingu, je velmi složité. Náročná je i simulace toho, co se děje v kabině. V reálném letadle je vše jednoduší: o výpočty se postarají výkonné počítače, letadlo vše „dělá samo“. Pilot jen kontroluje údaje a přizpůsobuje jim řízení letadla.

Nemusí „počítat počasí“ a starat se o vizualizaci – vše vidí z oken. Do systému simulátoru sice lze „natáhnout“ údaje o aktuálním počasí, ale výpočet jde realizovat do takové hloubky, na který jeho počítače stačí. Odchylka se tedy nikdy nedá vyloučit. Hůře se propočítávají menší turbulence, směr větru v rámci terénu a podobně.

Zvládneme přistát?

Pro laika je jakýkoli simulátor přitažlivý hlavně v krizových situacích. Kdo by nechtěl umět přistát s poškozeným dopravním letadlem? Nikdy nevíte, kdy se to může hodit… Dokáže ale amatér s letounem bezpečně dosednout na letiště? Sám těžko, obtížné je to i tehdy, když mu radí instruktor.

Jsme ve výšce asi 2 500 m zhruba 20 km od Prahy. Úkolem bude přistát na Ruzyni s vypnutými motory. „Otočíme se zpátky na nula šest, doprava, až uvidíme letiště v dosahu,“ říká Radek Topinka. „Jsme deset mil od prahu dráhy, otáčíme na nula šest tři. Tady je Beroun, dálnice do Prahy a tam je naše letiště.“

Zkušený pilot nahlíží do mapky přesného přiblížení. Klesání bude dramatické, letiště se přibližuje rychle a navíc je poměrně „hluboko“. Držím knipl a poslouchám povely Radka Topinky. „Ponoříme si letadlo, jsme hodně vysoko. Dráha je vpravo. Budeme dělat oblouky. A také si dojdeme pro rychlost tak, že ponoříme špičku...“

Z reproduktorů kabiny se do toho ozývají varovné bezpečnostní systémy a pípají různé alarmy. „Musíme dělat esíčka,“ pokračuje Radek Topinka. „Pomůžeme si koly, nestandardně dřív vysuneme podvozek, odpor nám umožní klesat rychleji. Vysuneme klapky. Doprava. Zatáčkami musíme ubrat energii.“

Dráha se přiblížila rychleji, než moje netrénovaná ruka dokázala stroj citlivě srovnat. Na dráhu jsem se strefil, ale dosednutí bylo poněkud tvrdší: přední podvozek se zlomil a letoun narazil přední částí trupu na ranvej. Naštěstí jsme havarovali jen v jednom atypickém obýváku.

Trenažér 737 NG

  • O výhled se starají tři projektory, 150 stupňů širokoúhlý výhled, rozlišení 3 840 x 720 HD ready.
  • Zvuk zajišťují 5 + 1 reproduktory surround (zvuk motoru), dva reproduktory (zvuky z kokpitu) a dvojice sluchátek pro simulaci komunikace s věží.
  • O simulaci se stará pět počítačů: jeden server system INTEL Core 2 Duo E8400, jeden client system INTEL Core 2 Duo E4600 a tři client system AMD Athlon 64 LE-1640.