Všichni zaklánějí hlavy, vytahují kamery a fotoaparáty a těší se na atrakci, o níž se píše v každém turistickém bedekru. Pak to přijde: odsunou se dvě okénka nad astronomickou částí a začíná defilé apoštolů, rozhýbají se mechanické figury.
Smrtka vyzvání a kývá na Turka, který její „námluvy“ vrtěním hlavy odmítá, Marnivec se zálibně sleduje v zrcadle, Lakomec pokyvuje, potřásá měšcem a hrozí holí.
Sochy z fasády podstupují revizi každé dva tři roky, letos se kompletní osmička restaurovala od konce ledna do 19. března. Za to, že je pýcha Prahy v dobrém technickém stavu, patří dík posledním orlojníkům.
Po bratrech Rudolfovi a Jindřichovi Veseckých, kteří dokázali orloj silně poškozený požárem v květnu 1945 opravit (hrozilo, že bude nahrazen novým!), nastoupil na více než 30 let jejich učeň Josef Valášek.
Ten vychoval orlojníka z nástrojaře Otakara Zámečníka, jenž sloužil až do června 2009. Byl u restaurátorských prací a oprav v roce 1994 a hlavně 2005, kdy byl orloj celý rozebrán.
V srpnu 2006 odstraňoval závadu mechanismu, který vypouští a zamyká apoštoly – tenkrát se ze svých okének dívali celou noc. Nový pražský orlojník Petr Skála, restaurátor věžních hodin, není Pražan, ale na „Staromáku“ může být do 30 minut.
Nárazovou akci absolvoval koncem loňského prosince, kdy se kvůli malému prasklému šroubku zase apoštolové pořádně proběhli: točili se asi hodinu a Smrtka jim do kroku vytrvale vyzváněla.