Závěť je jako ochranný štít pro život, rodinu a majetek. V galerii najdete tipy na její sepsání.

Manžel a jeho příslušenství

O tom, že v den svatby nepřijímáte jen manžela, jeho jméno a vrtochy, jsem se už přesvědčila. A bylo to nemilé prozření, protože tchyně nedělá naší rodině zrovna dobrou vizitku. Její pověst je obestřena mamonem a úporným lovením chlapů nad hrobem. Několikrát jsem ťukla do manžela, aby svou matku usměrnil, ale už se mezi ně nehodlám plést. Je vidět, že i on sám je bezradný a svým způsobem se za ni stydí.

Milionový táta

Karlova biologického otce jsem nikdy nepoznala. Zemřel krátce před naším seznámením. Ale z vyprávění jsem vyrozuměla, že měl se svými syny skvělý vztah. Manžel má dodnes pero, které mu táta dal za dobré výsledky u maturity. Bohužel to byl jeden z posledních momentů, které prožili společně. Moji rodiče ho znali velice dobře a často mě zásobovali historkami, jak spolu vysedávali nad pivem nebo obcházeli vesnické plesy. Bohužel se mu stalo osudným vysoké pracovní nasazení a přísná ruka jeho ženy. Infarkt nepřežil a na pohřbu se sešlo široké okolí. Děti byly z jeho odchodu paralyzované, zato moje budoucí tchyně hraně plakala a lomila rukama jako poddaní v pohádce Byl jednou jeden král.

Náhradníci

Pár měsíců po pohřbu, když smutek opadl a i Karel začal znovu žít, odjela do lázní. Zatímco ona se promenádovala po kolonádě, my jsme se dali dohromady. Nikdy nezapomenu na den, kdy nás probudil šramot na chodbě a ve vstupních dveřích stála jeho matka s neznámým mužem. "Tohle je Standa a bude tady teď bydlet!" Odjakživa jsem na ni měla zvláštní názor, ale ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že se po dvou týdnech lenošení vrátí s novým životním parťákem. Ludvík (nejstarší syn) se během týdne odstěhoval a Karel s Milanem se naučili ho tolerovat. I když byla vzpomínka na jejich otce stále hodně živá, chovali k matce tolik úcty a respektu, že se jí nedokázali postavit čelem.

Obsazeno!

Uběhlo třicet let a tchyně vystřídala čtyři muže. První skončil na invalidním vozíku a bylo vidět, že se jen čeká, až svůj život vzdá úplně. Druhý se jejím životem jen tak mihnul a třetí podlehl agresivní rakovině. Zatím poslední úlovek visí nad hrobem. Je to jako deja vu, historie se stále opakuje. Nejhorší je, že ona má v sobě něco extra, muži by pro ni dýchali. Přepíšou na ni svůj majetek, zavrhnou a vydědí děti z předchozích manželství, sepíšou nevýhodnou závěť.

Spravedlivý soud

Možná vycítila, že ani poslednímu muži, kterého chytila do spárů, už nezbývá moc času, a tak se začala shánět po větším hrobu. Rodinná hrobka pro pět uren už byla plná. Její životní partneři tak leželi pěkně pohromadě a jeden přebýval! Nedávno proto začala jednat. Sezvala své syny k notářce, aby došlo k majetkovému vyrovnání. Karel tam původně ani jít nechtěl, ale nakonec usoudil, že nemá smysl odmítat peníze, když je někdo jen tak nabízí. Notářka ale její příběh nerozdýchala a bez skrupulí nazvala mou tchyni zlatokopkou. Bylo vidět, jak je znechucená. To, co si celá rodina už roky myslí, řekl úplně cizí člověk nahlas. A to bylo na vyžilou babku příliš.

V ten den ztratila syny, rodinu a o pár týdnů později i posledního muže. Žije sama, chátrá a do tváře jí svědomí vpisuje všechno zlo, co napáchala. Lítosti se ale nedočká.