Foto: Isifa

Jakub je citlivý kluk, a přestože rozvodové řízení proběhlo bez hysterie a vzájemného osočování, vnímal ho jako křivdu a nedostatek rodičovské lásky.

Jde o Jakuba! Manželův souhlas nepotřebujete

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • „Dítě na střídačku!“ Ještě před 10 lety by si pod tímto výrokem mnozí z nás zřejmě představili hokejového žáčka, jak na pár minut opouští ledovou plochu. Dnes už víme, že existuje tzv. střídavá péče, kterou se po rozvodu rodičů dá řešit výchova nezletilých dětí.
  • Ale zpátky k malému Jakubovi: pokud jde o vnější podmínky, nic nenasvědčovalo tomu, že by při střídavé péči mělo dojít k nějakému zásadnímu problému. Rodiče jsou s to se dohodnout, u táty i mámy má dobré zázemí, oba ho zřejmě mají opravdu rádi, obě bydliště má dost blízko. Na počátku dokonce všechno klapalo a zdálo se být zcela v pořádku. Proč tedy tak náhlá změna? Důvodů může být samozřejmě víc. Chlapci třeba konečně došlo, že nejde o nějaký „čundr“, ale o každotýdenní trmácení se z jednoho prostředí do druhého.
  • Přikláněl bych se však k vysvětlení, které nabízí sám Jakub. Nemůže mít právem pocit, že se mu rodiče moc nevěnují, že jim je vlastně na obtíž? Možná se na počátku hodně snažili, oba se obávali synovy reakce a toho, že by k nim také mohl nechtít. Po čase jim ovšem poněkud otrnulo, a když se střídavá péče rozběhla bez problémů, už si nevšimli, co se vlastně děje dál. Jakub třeba už dávno nemá pocit, že si ho předávají jako vzácnou relikvii, místo toho se cítí jako nežádoucí štafetový kolík, případně ještě hůř.
  • Naprosto souhlasím s matkou - zamýšlená návštěva psychologa by byla určitě vhodná. A Irena k ní přece souhlas bývalého manžela nepotřebuje. Jde o Jakuba!