Svatební zvyky a pověry podle astroložky Jarmily Gričové

Svatební zvyky a pověry podle astroložky Jarmily Gričové
Svatební zvyky a pověry podle astroložky Jarmily Gričové
Zdroj: Profimedia.cz a Bontonfilm (27 šatů)

Se svatebními zvyky to v mém případě nebylo jednoduché.

Když jsem se kdysi před více než třiceti lety vdávala, přišlo mi jako mladé intelektuálce dodržování veškerých takových zvyků ponižující a do života, který jsem hodlala po svatbě začít, nezapadající. Ženichovi jsem sice koupila košili, jak káže mrav, ale nové boty, které mi měl koupit on, jsem hrdě odmítla. Z léta jsem měla bílé sandálky, které dle mého názoru naprosto stačily. Navíc jsem mohla dokázat, že jsem šetrná a že to se mnou dobře chytil. Před hostinou jsem zametla spolu s manželem rozbitý talíř, nakrmili jsme se obligátní hovězí polévkou a se zvyky byl konec.

Svatební zvyky: Americká inspirace

Až později, na začátku devadesátých let, kdy jsem prodávala knížky, jsem se v jedné učebnici angličtiny dozvěděla, co všechno musí pořádná nevěsta mít. Učebnice totiž popisovala život jedné americké rodinky, která prožívala rozmanitá dobrodružství včetně svatby jedné z dcer. A tam jsem černé na bílém poprvé četla, že nevěsta má mít něco starého, něco nového, něco půjčeného, něco modrého (to vše jsem se naučila v angličtině!) a díky jedné laskavé zákaznici jsem se dozvěděla, že celek doplňuje stříbrná mince ve střevíčku. Dá se říct, že jsem od té doby změnila ke svatebním zvykům vztah.

27 šatů

Z pohanských časů...

V neposlední řadě za to mohla tlustá kniha o původu nejrůznějších zvyků, v níž jsem se poučila, že některé z tradic, které lidi při změně stavu ze svobodného na manželský provázejí, jsou opravdu prastaré a pocházejí z pohanských dob, kdy si ještě Cyril s Metodějem hráli na schovávanou v okolí Soluně a ani je nenapadlo, že z nich jednou budou věrozvěsti. Co se tedy má dělat, aby uzavírané manželství bylo co nejšťastnější, a čeho se naopak ve svatební den vyvarovat?

Pravidla pro nevěstu

Když už se svatba dohodla a začaly se šít šaty (my pamětnice dobře víme, že půjčovny svatebních šatů jsou výmyslem posledních zhruba patnácti let), neměla by se této práce ani nejzručnější nevěsta chápat sama. Některé prameny dokonce uvádějí, že by jí je neměla šít ani matka nebo sestra. Látku na šaty by si měla nevěsta vybírat pouze ve společnosti matky nebo kamarádky. Šaty by se neměly oblékat jindy než při zkoušce a neměla by si je zkoušet žádná jiná žena než nevěsta. (Pokud si je zkusí svobodná dívka, hrozí jí staropanenství!) Kdyby se náhodou roztrhly, nesmí se trhlina sešít, ale pouze sešpendlit.

Cukr a chléb pro štěstí

V dnešních dobách krize by si nevěsta kromě výše uvedeného nového, starého, půjčeného a modrého měla do oděvu dát i zrníčko cukru a drobek chleba, což se má příštím manželům postarat o dostatek poživatin a nevěstě zajistit, že to bude právě ona, kdo bude v budoucí domácnosti vládnout. O to, aby bylo peněz dost, se může postarat i ženich, který má mít v kapse nejrůznější bankovky. Pokud má nevěsta roztomilé družičky, neměly by být ani v modrých ani zelených šatech – ty věští budoucí domácí násilí, protože jsou to barvy modřin. Co se bot týče, měly by být plné, přes ty s volnou patou nebo špičkou utíká požehnání a blahobyt. Někde se říká, že by se svatební střevíčky měly noc před svatbou nechat stát na parapetu, aby do nich štěstí lehčeji našlo cestu.

27 šatů

Šperky, prstýnky...

Pokud se šperků týče, může mít nevěsta na sobě skoro všechno kromě náhrdelníku či náušnic z pravých perel, které podle starých tradic přinášejí slzy. Dalším důležitým činitelem jsou snubní prstýnky. Když si je snoubenci vybírají, neměli by v žádném případě zkoušet ty, které už někdo jako snubní prstýnek užívá (prý to svádí k nevěře). Kdyby se někomu z nich ruka náhodou chvěla tak, že by prsten upadl, nesmí se pro něj shýbat snoubenec, ale měl by to nechat na svědkovi (snubní prsten při obřadu upadl poslední ruské carevně Alexandře – a byť měla manželství šťastné, ani ona, ani její milovaný muž neskončili dobře). To, že by manžel, který chce v rodině vládnout, měl své drahé polovičce před oltářem nebo před oddávajícím dupnout na nohu, je všeobecně známé, takže to snad ani není třeba připomínat.

Počasí pro lásku vášnivou

Další důležitá věc, kterou je možno leccos vylepšit, ale taky leccos zkazit, je kytice. Může sice být z růží, ale růže musí být pečlivě zbaveny všech trnů. Pokud se týče počasí, může se o svatebním dnu dít téměř cokoli. Když například prší, říká se, že novomanželům prší štěstí, když svítí příjemné sluníčko, je to znamení pohodového, klidného a vyrovnaného života. Když je náhodou bouřka s následnou duhou, je to taky krásné, protože to věstí dlouhotrvající vášnivou lásku, která bude oba zamilované spojovat až do konce jejich dní.

Nestydět se za slzy!

Když se skládá přísaha, neměla by se nevěsta stydět za slzy. Tradice praví, že ta, která neplakala v kostele, bude mít během dalších let dost příležitostí, aby plakala kvůli svému manželovi. Pokud se svědků týče, neměl by to být pár mladých svobodných lidí – stejně jako by párem neměli být družba s družičkou. Před svatební hostinou se většinou před ženichem a nevěstou rozbije talíř, který mají oba svorně uklidit, aby ukázali, že umějí vzít společně za práci. Následně by se měli oba nakrmit jednou lžící z jednoho talíře, což jim má přinést do dalšího života pohodu a dostatek. Auta, která je vyvážejí na svatební cestu, buď troubí, nebo za sebou táhnou plechovky, které dělají randál. Ani ty nejsou samoúčelné. Jde o to, aby hluk odstrašil zlé duchy, kteří by chtěli nevěstě uškodit. Podobnou symboliku má i přenášení přes práh. Na to, aby nevěsta překročila práh pravou nohou a nezakopla o něj, dávali pozor už i staří Indové. Jde o to, že nevěsta je cizí pro domácí bůžky a dobré duchy, kteří pod prahem žijí. Když ji ženich přenese, ničeho si nevšimnou, a když pak ráno vstane, je už „jejich“, takže jí neublíží.

Nové zvyky? Proč ne!

Kdybychom chtěli vypsat všechny svatební zvyky, byla by to hodně tlustá kniha. Dnes je naštěstí volnost a svoboda i ve věci tak důležité, jakou je svatba, takže je podle vlastního uvážení dodržovat buď můžete, nebo nemusíte. Můžete si dokonce vymyslet i nějaké vlastní, které vycházejí z vašich osobních zkušeností, a vy víte, že vám přinesou štěstí. Možná se zalíbí někomu, kdo je na vaší svatbě, ten to na své udělá stejně a po několika letech tady bude nová tradice. Nebojte se ji založit! Vždyť i kytici, kterou nevěsta háže přes rameno a kterou chytají její svobodné kamarádky, hodila někdy některá nevěsta jako úplně první.

Tip KAFE.cz

Nenechte ujít film 27 šatů, kde se prostřednictvím líbivého příběhu seznámíte s řadou svatebních tradic.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky