Náležitosti týkající se rozvodu, najdete v galerii.
V České republice stále tento druh výchovy budí kontroverze, zatímco v zahraničí je tento druh výchovy zcela běžný. Ale jak střídavou péči vnímají děti? Ptá se jich někdo, co chtějí a jak se v režimu střídání rodičů, prostředí, školy cítí?
Právní úpravu střídavé péče upravuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb., § 907: „Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.“
Existují různé formy střídavé péče. Časové úseky, které děti tráví s jednotlivými rodiči, se mohou střídat od několika dní nebo i týdnů. Časté je týdenní či dvoutýdenní střídání. Většinou se střídá dítě v různých bydlištích rodičů, někdy také střídá i školní prostředí. Jsou však i případy, kdy dítě zůstává ve svém domácím prostředí a prostřídají se pouze rodiče. Tento model upřednostňují rodiče s více dětmi.
Střídavá péče sebou nese jak výhody, tak nevýhody. Rozhodující je i věk dítěte. Je rozdíl, když dítě podstupuje střídavou péči ve školním věku, kdy je schopno tomuto systému více porozumět, než střídavá péče u malých dětí. Kojenci a batolata jsou primárně fixováni na jednu pečující osobu, u které by měly vždy přespávat. U takto malých dětí může být střídavá péče naopak na škodu.
Střídavou péči mohou děti proklínat stejně tak, jako z ní profitovat. U mnohých dětí dochází k poruchám chování a učení. Střídavá péče není vhodná pro všechny. Ne všichni rodiče se totiž dokážou mezi sebou rozumně domluvit. Pamatujme především na své děti a komunikujme s nimi, zda nastavený model střídavé péče je i pro ně akceptovatelný.