Kdy jste se vlastně rozhodl pro historickou publicistiku, obor, který pracuje s minulostí?

Možná mi to nebudete věřit, ale už v deseti letech. Měli jsme výborného učitele dějepisu, který nás jednou vzal na exkurzi do okresního archivu. Mě to prostředí tak zaujalo, že jsem tam začal chodit sám, pořád jsem pana archiváře otravoval otázkami, jak se co hledá.

Máme od vás fotografii s Martinem Bormannem, synem nacistického pohlavára (na snímku). Publikoval jste rozhovor se synem Heydricha… To je teď váš zájem?

Ano, navázal jsem kontakt i s dětmi K. H. Franka. Víc bych o tom nerad mluvil. Připravuju knihu.

Vaše nejpopulárnější kauza bylo setkání s Lídou Baarovou. Pochopil jste někdy její vztah s Josephem Goebbelsem?

Ne. Ovšem který muž se dokonale vyzná v ženské duši!? Málokdo si ale uvědomuje, že tento vztah se odehrál v době, kdy jí bylo něco přes dvacet a charizmatický Goebbels nebyl ještě zdaleka tím, který po Křišťálové noci v roce 1938 hlasitě vybízel k likvidaci židovského národa.

Vyšetřovatelé po roce 1945 museli konstatovat, že Lída Baarová nikoho neudala, na rozdíl od mnoha jejích hereckých kolegů a kolegyň nebyla potrestána ani takzvaným Malým dekretem za kolaboraci. Jak se píše v závěrečné zprávě vyšetřovatelů, její jediné provinění spočívalo v tom, že milovala Goebbelse, ovšem v době, kdy ještě nešlo o bezprostřední ohrožení naší země.

Z našich setkání vím, že ji trápil pocit zmarněného života. Hrozně si vyčítala smrt svých nejbližších: jak nejspíš víte, její matka podlehla infarktu při výslechu a sestra poté, co ji kolegové vyhodili z divadla jako sestru Lídy Baarové, skočila z okna.

Knížku o Goebbelsovi a Baarové mám s sebou. Můžete mi ji podepsat?

Jistě, rád vám ji podepíšu. Alespoň uvidíte, že jsem vám nelhal. Strašně škrábu, protože jak jsem od těch deseti let pořád vysedával v archivu, neměl jsem čas na úkoly. Ty jsem psal při vyučování pod lavicí nebo na dlaždičkách na školním záchodě.

Stanislav Motl (58)

  • Od roku 1994 odhalil 15 válečných zločinců. I toho, který popravoval lidické muže. O Lidicích natočil celovečerní dokumentární film Noc delší než den (režie Pavel Dražan) a řadu televizních reportáží.
  • Ve francouzském městě Montpellier objevil Michela Navratila, jenž jako dítě přežil ztroskotání Titaniku. Vypátral jeho identitu, kterou on sám neznal, včetně několika jeho českých a slovenských příbuzných. Zorganizoval pak setkání celé rodiny, což už na obrazovce nebylo, a všichni štěstím plakali. Říká: „Takový pocit je stejně cenný, jako kdybych dostal významnou novinářskou cenu.“
  • Rád cestuje. Vyhlédl si už zemi, kde by chtěl žít. Je tam hodně teplé moře a téměř celý rok slunce. Ovšem kde se tato pohádková destinace nachází, nikomu neprozradí.