SOS dětské vesničky: Příběh pěstouna

SOS dětské vesničky: Příběh pěstouna

Komerční sdělení - Postarat se o domácnost s pěti nezletilými dětmi dá určitě zabrat. Jak to zvládá pan Novák, otec pěti vlastních i pěstounských dětí?

„Ptáte se, jak probíhá náš den?“ ptá se pan Novák. „Náš den začíná už o den dříve tak, že si večer připravíme hromádky s oblečením. Ráno vstávám v šest a oblékám děti, které rozvezu do školy a školky, potom do práce. Po škole jsou děti v družině a na kroužcích. Okolo 16:30 je vyzvedávám a jedeme domů. Potom chvilka volna, aby se děti proběhly venku," popisuje pyšný otec. „Děti milují areál vesničky, volnost i to, že mohou běhat bosé, malovat na chodník nebo jíst ovoce, volně rostoucí ve vesničce. Po večeři koupání a zase ty hromádky na další den. Ve vesničce jsme maximálně šťastní. Bez pomoci by všechno takto klidné a úspěšné nebylo,“ přiznává pan Novák.

 Děti milují areál vesničky, volnost i to, že mohou běhat bosé, malovat na chodník nebo jíst volně rostoucí ovoce.
Děti milují areál vesničky, volnost i to, že mohou běhat bosé, malovat na chodník nebo jíst volně rostoucí ovoce.

„Naše rodina se dostala do velmi těžké situace a já zůstal sám s pěti nezletilými dětmi. Martince byl v té době rok a půl, byla na Sunaru a plenkách. Aničce v té době byly tři roky, Ivance pět, Valince sedm a Honzovi třináct. Bylo to velmi náročné. Děti ve škole nijak zvlášť neprospívaly, syn z primy gymnázia musel zpět na základní školu, kde měl čtyřky. Valinka měla v první třídě také velké problémy. Další dvě děti chodily do školky a Martinku jsem, vzhledem k jejímu věku, neměl kam dát, když jsem chodil do práce vydělávat peníze, abych mohl zabezpečit rodinu."

Pomozte dětem

Děti milují areál vesničky, volnost i to, že mohou běhat bosé, malovat na chodník nebo jíst volně rostoucí ovoce.Ze stresu pan Novák onemocněl cukrovkou. Jeho hodnoty byly tak vysoké, že byl ohrožen na životě. Vzhledem k tomu, že má jen jednu ledvinu, která nepracuje tak, jak má, a navíc ho trápí vysoký krevní tlak, byl ve velmi vážné situaci. Dnes už je vše stabilizováno a jeho zdraví se přiblížilo normálu. 

Pan Novák dále líčí: „V té době jsem na doporučení sociální pracovnice Odboru sociálně-právní ochrany dětí kontaktoval SOS dětské vesničky. Téměř hned mi odpověděli a začali řešit bydlení v SOS dětské vesničce. Ihned se také rozběhla pomoc naší rodině. Začaly k nám chodit sociální pracovnice, které mi pomáhaly s dětmi. Děti začaly chodit na doučování a kroužky a já měl trochu času si zařídit vše potřebné ohledně práce a zdraví. Během jednoho roku se vše otočilo. Syn se zlepšil ve škole a ze čtyřek, které měl v sedmé a osmé třídě, bylo v pololetí deváté třídy vyznamenání a to měl i na konci deváté třídy. Byl přijat na gymnázium a obchodní akademii. Zvolil si obchodku a nyní studuje v prvním ročníku. Ostatní děti mají rovněž ve škole vyznamenání,“ je na své děti pyšný jejich tatínek.

SOS dětské vesničky

Zaujal vás příběh rodiny Novákových? Podívejte se na další reálné příběhy, jak je zachytili v dokumentárním filmu studenti FAMU.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky