Víno bylo můj život

Jsem holka z Moravy, narodila jsem se do vinařské rodiny. Tatínek si sice přál syna, kterému by vinici jednou předal, musel se ale spokojit jen se mnou. Maminka měla po mém porodu vážné gynekologické potíže a už další miminko mít nemohla. Byli jsme tedy malá rodina, ale o nic míň šťastnější než jiné v okolí. Já jsem už od dětství měla blízko k tatínkovi a jeho těžké práci, které jsem se nebála a moc ráda mu od rána do večera pomáhala. Myslím, že táta byl nakonec i rád, že nejsem kluk, nemusela jsem na vojnu, byla jsem mu prakticky pořád při ruce. Střední školu v krajském městě jsem zvládla s odřenýma ušima, neměla jsem čas na studium, veškeré volno jsem trávila na vinici nebo v našem vinařství.

František

Roky plynuly a mně se přiblížila třicítka. Neříkám, že se mi muži z vesnice nelíbili, občas jsem i zašla na nějakou zábavu, divočení ale nebylo nic pro mne. Maminka sice občas poznamenala, že by si ráda pochovala vnoučátko, já ale dělala, že ji neslyším. Zkrátka nikdo mne za srdce nevzal, nechtěla jsem se nutit do vztahů bez lásky.

František k nám přišel jedno léto na výpomoc. Táta vždycky zaměstnal pár kluků z vesnice, aby nám pomohli se sběrem hroznů. František byl výjimka, nebyl zdejší, přijel za kamarádem ze studií, přišlo mu zajímavé zkusit si práci na vinici.

Na tu noc nikdy nezapomenu...

Od prvního okamžiku jsem z něj nemohla spustit oči. Měl tmavé kučeravé vlasy, pronikavý pohled, štíhlý pas a silné ruce, a když se svlékl a zaleskl se na něm pot, měla jsem hlavu až někde v oblacích. Snažila jsem se být ale nenápadná, byl o pět let mladší a bylo by to i hloupé vůči tatínkovi.

V pátek večer se brigádníci chystali na zábavu ve vesnici a František se zeptal, jestli nechci jít s nimi. Samozřejmě jsem šla a moc ráda! Prakticky jsme spolu protančili celý večer a já zjistila, že mu nejsem lhostejná. Měla jsem pocit, že opětuje mé city. A tak jsem svolila, abychom se šli projít k nedaleké studánce. Na tu noc nikdy nezapomenu... Bylo to tak romantické, tak něžné a plné citů. Zamilovala jsem se až po uši!

Tohle nemohlo fungovat

Bála jsem se ale tatínka, který mi vždy kladl na srdce, abych si od zaměstnanců držela odstup. A já se přitom do jednoho zamilovala a každou noc se s ním tajně scházela... Prožívala jsem nádherné chvíle!

Ovšem jen do dne, kdy se přiblížil odjezd Františka zpět do Prahy. Byla jsem už několik dnů před tím plačtivá, nedokázala jsem si představit, že odjede studovat a já zůstanu zase sama. Nabídl mi, ať jedu s ním, že si najdeme společný podnájem, že nás z brigád uživí než si najdu nějakou práci... To jsem ale nemohla udělat, nemohla jsem opustit rodiče, kterým ubývalo sil a nechat jim veškeré naše hospodářství na krku. Noc před odjezdem Františka jsem proplakala a druhý den se ani nepřišla rozloučit. Nemohla jsem...

Samozřejmě jsme ale zůstali v kontaktu, volali jsme si a psali. Ze začátku denně, pak několikrát týdně, nakonec se František třeba měsíc neozval. Měl prý moc práce se studiem. Láska na dálku nám vyšuměla, nedošlo ani na setkání, které jsme si domluvili.

Zakázaná láska?

Čas ale plynul dál a za nějakou dobu zacelil i ránu v mém srdci. Zaměřila jsem se na práci, k vinařství jsem si přivydělávala ještě i jako daňová poradkyně. Roky plynuly a mne bylo svým způsobem dobře.

Bohužel mne ale opustili rodiče. První zemřela maminka, dva roky na to ji následoval i tatínek. Zůstala jsem tedy úplně sama. Naši vinici jsem ale milovala a nedokázala se jí vzdát.

To léto jsem ke stálým zaměstnancům přibrala i brigádníky - studenty. Při pohledu na jednoho z nich mi spadla čelist, byl tak podobný mému Františkovi. Byl ale o dvacet let mladší než já! Přesto jsem si ale nedokázala pomoci a neustále vyhledávala jeho blízkost. Dostával i takové úkoly, abych ho měla pořád na očích. Byl úžasný, milý, pohotový, vtipný a tak mladý...

Noc ve sklípku

Večer se pravidelně pekly buřty a klobásy, poslouchala se hudba, hrály karty a nejinak tomu bylo i tehdy. Mladí mne přizvali, ať se k nim přidám, neviděla jsem důvod, proč ne, měla jsem aspoň možnost být Ondrovi na blízku. Zaujalo mne, že na mne ten večer koukal nějak jinak... V jednu chvíli ke mne přitančil a řekl: "Dneska jste obzvlášť krásná, paní šéfová!" Co vám budu povídat, cítila jsem se, jak mladá holka, bylo mi krásně.

Další den jsme z nějakého důvodu zůstali já a Ondra sami v našem sklípku. V jednu chvíli jsme se na sebe podívali a v tu chvíli jsme oba věděli, jak tohle skončí. Bylo to rychlé, lačné, divoké a úžasné...

Brigádníci za pár dnů končili a já jsem tentokrát neprolévala slzy jako před lety, věděla jsem, že by náš vztah neměl budoucnost a to také Ondrovi rázně vysvětlila. Pochopil...

Sama, ale šťastná!

Myslím, že to bylo na Dušičky, kdy mi došlo, že to, že je mi už nějaký pátek pravidelně špatně, není z důvodu, že jsem snědla moc míchaných vajíček, ale že důvodem bude něco jiného...

Lékařka mi potvrdila, že jsem opravdu těhotná a že příští rok začátkem léta přivedu na svět své první miminko! Jsem tak šťastná!

Ve vesnici se rychle rozkřiklo, že jsem těhotná a samozřejmě také každý ví, kolik mi je a že nemám partnera. Babky si šuškají, když jdu se svým kulatícím se štěstí kolem nich, ale mně je to jedno! Budu máma, o tom jsem vždy tajně snila, a nebudu už na světě sama. Ondra se nic nikdy nedozví, nechci mu komplikovat život. Já to všechno zvládnu sama se svým děťátkem!


Líbí se vám Kafe.cz? Čtete rádi naše články? Přidejte se k nám i na Facebooku!

Mohlo by vás také zajímat: FOTOGALERIE: Jaquie (25): Ve svůj svatební den VSTALA PO OSMI LETECH Z VOZÍKU!