Chci být matka

Heather Bowman se dlouhé roky soustředila na práci a až při oslavě 36. narozenin jí došlo, že biologické hodiny bijí na poplach a začala konečně jednat. Nechtěla ztrácet čas s hledáním toho pravého, a tak se rovnou obrátila na kliniku asistované reprodukce, kde mají řešení i pro matky, které chtějí vychovávat dítě bez podpory partnera. Ani nečekala, že se oplodnění podaří na první pokus, ale s každým dalším a neúspěšným výsledkem její sebevědomí klesalo stále hloub.

Nakonec se vše v dobré obrátilo a na kontrolním ultrazvuku slyšela tlukot dokonce dvou dětských srdíček. Mísily se v ní pocity strachu a absolutního štěstí. Z očekávání párečku byla nadšená, ale nebyla si jistá, je-li připravená na péči o dvě děti. I když v sobě nakonec našla dostatek odvahy a vůle, osud tomu chtěl jinak a Heather v 16. týdnu potratila. Stalo se tak něco, co jí za celou dobu vůbec nepřišlo na mysl a nedokázala se s jejich ztrátou vyrovnat. Aby mohla být se svými nenarozenými dětmi i nadále a posunout se v životě dál, zašla do tetovacího salonu s předlohou stop, které měly symbolizovat cestu Leonor a Buchanana. Když ukázala tatérovi svůj návrh, zmizel na půlhodinku za plentu a vrátil se se slzami v očích. Jeho babička se totiž jmenovala Leonor Buchanan a pro Heather to bylo jako boží znamení. Díky němu se dokázala s odchodem svých dětí snáz vyrovnat.

Historie se opakuje

Ve svém úsilí mít děti ale nehodlala polevit a znovu se vydala na kliniku. Tam už ale byli k dalším pokusům velice skeptičtí a zdráhali se přijmout ji a znovu se o oplodnění pokoušet. Vyhledala tak lékaře, který nemá ruce za zády a chce svým pacientům skutečně poradit. Podrobil Heather dalším vyšetřením a došel k závěru, že trpí malformací dělohy, která způsobuje jen její poloviční vývin a donošení dítěte je tak velmi rizikové.

Ani to ženu nepřesvědčilo, aby se snu o dětech vzdala a znovu podstupovala invazivní zákroky, které měly být účinnější. Byly. Po dvou letech snažení byla těhotná a opět dvojčata! Heather se v tu chvíli zmocnil strach a chtěla udělat krok zpátky. Vrátily se jí živé vzpomínky na první těhotenství, Leonor a Buchanona. Nechtěla to prožít znovu. Lékař ji ale ujistil, že udělají pro bezproblémový průběh maximum. A udělal. Každý týden chodila na pravidelné kontroly a odcházela s úsměvem. Obě děti prospívaly a vypadalo to na šťastný konec. Jenže pak přišel zničehonic zlom a jedno embryo přestalo vykazovat známky života. Její syn James odešel a zbyla tak jen malá naděje. Byla nepříčetná, přišla už o třetí dítě! Chtěla se pokusit dát život aspoň poslednímu uzlíku, ale mělo to háček. Musela v sobě donosit i plod mrtvého syna. Touha držet dceru v náruči byla silná, že k tak netradičnímu postupu svolila.

Památka

Porodila o dva týdny dřív před plánovaným císařským řezem. Křik malé Lettie pro ni představoval rajskou hudbu. Nedokázala pochopit, že došla do cíle a stala se matkou. Byla kouzelná, nádherná a plná života. Ale něco jí scházelo. Stejně jako nosí památku na první dvojčata, potřebovala se rozloučit i s Jamesem. Z důvodu infekce to však nebylo možné. Naštěstí narazila na fotografku, která se zaměřovala na děti. Ta pro ni vymyslela jedinečný způsob, jak tento smutný příběh uzavřít. Vzniklá fotografie má v sobě hromadu emocí a vzkaz: "Jsem tu pořád s vámi!" Heather díky ní dokázala překonat odchod dalšího dítěte a soustředit na malou Lettie, která jí dělá jen samou radost.