Film, který vypráví o svérázných obyvatelích rekreační osady a blízké vesnice se opravdu natáčel tam, kde se odehrává děj. V chatové oblasti východně od Prahy, v Kersku. Zde žil i spisovatel Bohumil Hrabal. Většina postav má tedy reálný předobraz. A nebyl by to Jiří Menzel, který by do drobných roliček neobsadil sám sebe i další své kolegy. Samotného Bohumila Hrabala můžeme zahlédnout v 38. minutě filmu, kde jako dělník na pile se želežničářskou čepicí vylévá kbelík.

Se zelím, nebo s šípkovou omáčkou?

S čím máte rádi kance vy? Se zelím nebo se šípkovou omáčkou? Nejdřív si ho ale musíte, jako hrdinové filmu, zasloužit. Scéna při nahánění divočáka se natáčela tak, že před cvičeným kancem jelo auto, vzadu seděl kameraman a za volantem seděl majitel prasete, který rozhazoval kousky masa, aby ho nalákal a utíkal za ním. Dohromady ve filmu vystupují 4 kanci. Dva byli cvičení, jeden byl vycpaný, a o něj se myslivci přetahovali, a na čtvrtém si pochutnali herci se zelím a šípkovou omáčkou.

„To zas bude v álejích nablito." Povzdechne si paní Francová po poznámce svého muže, který se radoval z toho, že za týden budou mít v Hájence mysliveckou sešlost. Propracovaný scénář řešil režisér pouze se spisovatelem Hrabalem. Před natáčením filmu však musel Jiří Menzel povinně absolvovat několik školení. Ideolog KSČ Pavel Auersperger jej poučoval, jak se má dělat současná látka, aby to neuráželo rodnou stranu a socialismus, jistý politik z vnitra ho zase školil, jak má vypadat správný esenbák. To mohlo přijít nazmar, jelikož film nakonec chtěli zakázat. V jedné scéně se totiž objevila americký vlajka. Naštěstí film prošel a my se tak můžeme usmívat nad typickým životem v socialistickém Československu.