Šílený strach o děti. Dáme jim čipy?

Zdroj:

Denně se podle Policie ČR ztratí v průměru 12 dětí. Mnohé se najdou hned, jiné za pár dnů. Často se zapomenou u kamaráda, zabloudí, utečou z domu či výchovného zařízení. Ale je dost těch, jež nemizejí „vlastní vinou“.

Od ledna do května 2010 bylo v Česku vyhlášeno pátrání po 2 660 dětech, z nich se dál pohřešuje na 300.

Je půl druhé odpoledne, v pražském metru C sedí tak osmiletý kluk a tiskne se na kraj lavice. K němu poposedá šedesátník a hladí ho po hlavě, stehnech a tiše mu vypráví… Vyděšený kluk má slzy na krajíčku a pevně se drží rukama tyče u dveří. Pár cestujících na dvojici zírá, jen cizinec sedící naproti se rozhlíží a hledá očima pomoc.

„Znáš toho pána?“ nakláním se ke klučinovi, který zavrtí hlavou. „Fajn. Řekni, kde máš vystoupit, a jdeme spolu, jo?“ Hned mi chytá ruku a stoupá si za mě do zákrytu. Věty, které jsem užila, nelze psát… Cestující se na mě dívali jako na hysterku, jen cizinec volal: „Thanks!“ Vystoupili jsme na Pankráci, mrňous tvrdil, že už se nebojí, a běžel domů… Fikce? Ne! Dva měsíce mě štve, že jsem „podivína“ nedala sebrat.

Ale kluk měl snad štěstí!

S nikým cizím nechoď! Rodič bojící se o své děti je normální jev. Měly stejný strach naše babičky? Kam nás stupňující obavy v době násilí, laxnosti, silničních pirátů, vlády peněz a korupce dostanou? „Obava o mládě je v přírodě daná. I když v lidské společnosti jako by predátorů přibývalo,“ míní sociolog Petr Freiman.

„Pro současnou dobu je obecně typická ztráta bezpečí, jistot, času na komunikaci, což platí i pro děti. Zvyšuje se kriminalita a na naše mláďata číhá ‚nepřítel‘ z ulice, ale i z internetu! Babičky asi nemusely děti tolik varovat před šílenými řidiči a chatováním s divnými lidmi prostřednictvím počítače, ale netvrdil bych, že se neobávaly o dítko v kočárku, který postavily před cukrárnu.

Jistě hrál roli fakt, zda šlo o vesnici nebo malé město, kde se lidé znali a byli víc všímaví než dnes. Ovšem jedinci mající spadeno na dětičky žili i tehdy. Snad byli jen v případě dopadení víc lynčováni a méně se o nich mluvilo,“ přemítá sociolog.

Stoupající obavy o děti chápe, ale připomíná, že i dnešní padesátník slýchal doma: „S nikým cizím nechoď, od nikoho cizího si nic neber!“

A propos, mnozí psychologové označují únos dítěte za horší stav pro rodiče, než by byla jeho smrt! Krutá pravda.

Kdyby měla Anička čip…

Celorepublikově sledovaný případ devítileté Anny Janatkové z Prahy, která 13. října zmizela za bílého dne cestou ze školy, rozjel debaty o bezpečnosti dětí u nás. I tu o možnosti je čipovat!

Zatímco v roce 2000 vyhlásila policie pátrání po 5 581 dětech, loni se již pohřešovalo 8 559 dětí. Většinu případů se daří vyřešit, ale jsou i ty bolavé, kde fotografie zmizelých leží v databázích pohřešovaných více než 10 let (po 20 letech budou vymazány…).

Mezi nimi je třeba školačka Ivana Košková, která zmizela, když jela na kole k tetě z Příšovic do Svijanského Újezda vzdáleného 3,5 kilometru. Není po ní stopy 13 let! Už 21 let by letos bylo Janu Nejedlému, který si jako devítiletý šel v pražském Podolí hrát za kamarádem a pak se pod ním slehla zem. Mimochodem,

Honzík je symbol zmizelých dětí u nás. Zřejmě byl unesen autem. Pátý rok se hledá Jan Štefuca. Terezu Chrápavou před rokem a půl zřejmě unesla její matka (podle policie jsou největší problém „rodičovské únosy“, kde si bývalí partneři vyřizují účty přes dítě).

Ať má ztráta dítěte jakoukoli příčinu, ve světě nejsme v této situaci sami. Dodnes je například nevyjasněné zmizení čtyřleté Madeleine McCannové, která byla roku 2007 na dovolené s rodiči v portugalském Algarve. O únosu Nataschi Kampuschové netřeba mluvit vůbec… Jak snížit počet rodičů, jimž nezbývá než doufat, že se jejich zmizelý potomek objeví? Jak ochránit děti? Zná někdo jasnější cestu?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Jak vás změní hypotéka

Jak vás změní hypotéka

Tíhu pravidelných měsíčních splátek hypotečního úvěru pocítí nejen váš rodinný rozpočet, ale také vaše psychika.

Akční letáky