Diskutujte: Jak vycházíte s dětmi svého partnera z předchozích vztahů? Máte nějaký tip na vytvoření hezkého pouta?
„Já s tím, že se Petr rozešel s jejich mámou, nemám nic společného. Seznámili jsme se, až když už byli od sebe. Ale ty děti se chovají, jako kdybych byla největší mrcha pod sluncem, a bojím se, že náš vztah můžou zničit.“
Sabina byla připravená mít partnerovy děti ráda a nevadilo jí, že u nich budou trávit každý druhý víkend a přes týden přijdou, kdy budou chtít. „Jenže to jsem si představovala, že se budeme normálně snášet. Vždyť já sama jsem taky z rozvedeného manželství a taky jsem skousla nového tátu.
Ale naši miláčkové se rozhodli, že mu to osladí. Nestačí jim, že jim manžel v našem bytě zařídil celý pokoj, aby to měli pohodlné. Roztahují se po celém bytě, všude nechávají nádobí a špinavé prádlo a já si připadám jako jejich služka.
Sabina: Jeho parchanti mě zničí!
Čekala bych, že aspoň holka, které je třináct, bude mít smysl pro pořádek a třeba mi pomůže uklidit. Ale spíš naopak. Myslím, že to opravdu dělá schválně, abych se naštvala.
Sabina si stěžuje, že se dětem nikdy nezavděčí ani tím, co uvařila. Ať dělá, co dělá, vyslechne si, že máma to dělá jinak a samozřejmě líp. Často se stane, že ani připravené jídlo nejedí a radši vytáhnou tátu do „mekáče“.
Sabina: Jeho parchanti mě zničí!
„Hrozně mi to vadí, chtěla bych pro ně být taky nějaká autorita nebo aspoň člověk, kterého trochu respektují. Jenomže Petr se mě nikdy nezastane a to mu mám za zlé.“
Prý si o chování dětí už párkrát chtěla s přítelem promluvit, ale on ji odbyl. Podle něj jenom přehání a děti se chovají jako každé jiné. Už se kvůli tomu dokonce pohádali, a tak se Sabina rozhodla, že bude radši mlčet. „Nakonec si říkám, že stejně brzo vyrostou a na tátu budou kašlat. Takže to snad ty dva tři roky ještě nějak přežiju.“
V České republice se rozvádí každé druhé manželství. Každý rok tak přibude dvacet tisíc dětí, jejichž rodiče už mají nebo budou mít nového životního partnera. Všichni se tak dostávají do situací, které je nesmírně těžké zvládnout, a jen dobrá vůle ze všech stran může přinést pozitivní výsledky.
Pokud vás taky trápí partnerovy děti, psychologové radí, abyste si položila pár otázek a upřímně na ně odpověděla. Možná přijdete na to, že důvod je někde trošku jinde.
- Nevadí vám náhodou spíš ty alimenty, které na ně platí? Nechtěla byste je mít pro vlastní rodinu?
- Nežárlíte na děti? Zabírají přece vašemu partnerovi soustu času, který by mohl věnovat vám?
- Nemáte náhodou na chování jakýchkoli dětí přehnané nároky? Děti nejsou roztomilá tichá stvořená, která sedí celý den u knížky.
- Nevadí vám představa, že vaše společné děti nebudou jediným partnerovým smyslem života?
- Teprve tehdy, když upřímně rozeberete svoje pocity, byste měla znovu v co největším klidu mluvit na tohle téma s partnerem. Ale pamatujte si, že máte jenom malou šanci vyhrát. Koneckonců jste přece věděla, že má děti, když jste se seznámili.