Nebýt našeho psa Henryho, proběhlo by všechno celkem v klidu.

Lidem, kteří se při rozvodu dohadují o majetek nebo se soudí o děti, může připadat náš spor směšný. My se totiž přeme o to, s kým zůstane náš rodinný miláček, pětiletý labrador Henry.

Nejlepší bude střídavá péče!

Odpovídá PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu, Praha 12

  • Spor z příběhu není malicherný, natož směšný! Už proto, že psa opravdu nelze považovat za pouhou „věc“, což se promítá i do chystaného občanského zákoníku. Od věci se liší především intenzitou doprovodných emocí. Nejde dělit a dost dobře se také za něho nedá nalézt adekvátní náhrada.
  • Člověk ani nemusí číst mezi řádky, aby zapochyboval, zda jde opravdu jen o to zvíře. I když Alžbětu chápu, že potřebuje najít viníka, zdá se mi, že se příliš upíná na myšlenku, že vše je dílem manželovy nové křehotinky. On se přitom jinak zachoval dost velkoryse: přepsal na Alžbětu svůj podíl na domku, nechal jí auto, respektoval stanovisko dcer, že chtějí být s ní. Měla by připustit, že i on si mohl k Henrymu vybudovat citovou vazbu!
  • Pokud se tedy s mužem chtějí konečně pohnout z místa, měli by co nejdřív opustit dosavadní argumentaci. On tu, že Henry je ze zákona jeho, protože ho dostal jako osobní dar. A Alžběta zase tu, že bude vše házet na jeho novou partnerku. Narozdíl od sporu o svěření dětí do péče se musejí dohodnout sami, vždyť pes nemá svůj OSPOP (oddělení sociálně právní ochrany psů), který by ho zastupoval. Měli by se tedy spolehnout na vlastní zdravý úsudek. Co takhle domluvit se na střídavé péči? Tak to dělá řada lidí v podobné situaci – psa si předávají nejčastěji při kontaktech otce s dětmi. Pokud jde zvíře pokaždé tam, kam jdou děti, zpravidla to vyhovuje dětem i pejskům.
  • A ještě douška: o děti se někdy dokážeme přít natolik hnusně, že je lepší, když do odeznění vášní nejsou ani u jednoho z rodičů, ale třeba v pěstounské péči. Aby tak nakonec nedopadl i Henry. Aby i jemu nebylo lépe u cizích!