Aby jejich práce mohla přinést prvotřídní výsledky, musely ženy sledovat vývoj nových řešení a pracovních prostředků, pomocí kterých byly schopné udělat více práce v kratším čase nebo vykonat práci lépe a přitom s menším úsilím. Některé z myšlenek, jejichž cílem bylo ušetřit čas, finance, energii nebo nervy, patří mezi největší vynálezy, které nám usnadnily život a pomohly dosáhnout lepší výsledek. Přestože za těmito vynálezy stojí velké myšlenky, většina vynálezů se vzhledem k důmyslným technologiím neustále zmenšuje.
První roky dvacátého století
Elektrický vysavač
Za vynález přístroje, bez kterého se ženy opravdu neobejdou, bychom měli poděkovat Hubertu Cecilu Boothovi, konstruktérovi mostů. Hubert Cecil Booth se zděsil, když spatřil oblaka prachu, vznikající při čištění železničního vagonu v londýnské stanici St. Pancras Station stlačeným vzduchem
. Touto metodou se špína pouze dočasně přemístila z jednoho místa na druhé a prach se usadil na původním místě. Namísto snahy prach odfouknout se Booth zaměřil na jeho vysátí do uzavřené nádoby. Prototyp přístroje byl dokončen a 25. února 1902 vznikla firma Vacuum Cleaner Company.
Boothovy stroje byly původně využívány výhradně jeho firmou při poskytování úklidových služeb. Elektřina nebyla v této době v domácnostech příliš rozšířená, proto Boothovi zaměstnanci obvykle přistavili před dům zákazníka vozík s vakuovou pumpou a dostatečně dlouhou hadicí, aby dosáhla do všech částí domu. Obsluha hadici prostrčila oknem do domu a vysávání mohlo začít. Hluk čerpadla na ulici však často plašil kolemjdoucí koně, což vedlo k řadě soudních sporů. K potvrzení Boothova práva na provozování tohoto stroje v ulicích bylo zapotřebí rozhodnutí Nejvyššího soudce.
Během příprav korunovace krále Edwarda VII. v roce 1902 se na poslední chvíli zjistilo, že koberce pod oběma trůny ve Westminsterském opatství jsou značně znečištěné. Na pomoc byla povolána firma Vacuum Cleaner Company s jejími stroji. Král se o skvělých strojích doslechl a objednal dva – jeden pro Buckinghamský palác a druhý pro zámek ve Windsoru. Tento královský patronát zajistil vysavačům skvělou budoucnost a brzy jejich služby využíval každý, kdo ve společnosti něco znamenal.
První přenosný vysavač byl představen v San Franciscu firmou Chapman & Skinner v roce 1905, čímž se vysávání v domácnostech stalo jednodušší a efektivnější.
První roky dvacátého století
Elektrická pračka
Praní nebylo vždy činností, při které si žena mohla dopřát chvilku odpočinku a věnovat se například četbě knihy. Po zavedení elektřiny do domácností byl vynález pračky jen otázkou času. Elektrické pračky byly propagovány v novinách a diskutovalo se o nich již od roku 1904. První modely zabraly celou koupelnu a dokázaly prádlo pouze vyprat. Teprve později se jejich funkce rozšířila i o činnosti, zbavující prádlo přebytečné vody, jako je sušení v bubnu či ždímání. Dnešní automatické pračky kombinují funkce obou těchto zařízení, která prošla mnohaletým vývojem, avšak jeho primární myšlenka zůstala zachována: zvýšit efektivitu praní a dosahovat co nejlepší výsledek při co nejmenším úsilí.
Dvacátá léta dvacátého století
Vysoušeč vlasů
Prvním vysoušečem vlasů byl vlastně vysavač ... Na přelomu století si ženy vysoušely vlasy hadicí, připojenou k výfukovému otvoru vysavače. Přední stranou vysavač vzduch nasával, zadní stranou ho opět vyfukoval. Hadici bylo přitom možné připojit na oba konce.
Na počátku dvacátých let se na trhu objevil první elektrický vysoušeč vlasů, který však byl tak velký a těžký, že se musel držet oběma rukama. Navíc docházelo k jeho častému přehřívání. Od té doby byly zaregistrovány tisíce patentů na různé konstrukce vysoušečů vlasů, ale ve většině případů se však jednalo pouze o změny vnějšího vzhledu, aby byl pro uživatele esteticky co nejpřitažlivější. Kromě doplnění některých bezpečnostních a dalších prvků se vnitřek vysoušeče vlasů v průběhu let příliš neměnil. Jak by bez něj mohla dnešní moderní žena, která chce mít vlasy dokonale upravené během několika minut, vůbec žít?
Dvacátá léta dvacátého století
Kreditní karta
Podle encyklopedie Britannica se používání kreditních karet poprvé objevilo ve Spojených státech ve dvacátých letech, kdy jednotlivé firmy, např. petrolejářské společnosti nebo hotelové řetězce, začaly karty vydávat svým zákazníkům. První kreditní karty byly používány pro transakce přímo mezi prodejcem, nabízejícím úvěr (formou kreditní karty) a jeho zákazníkem. Kolem roku 1938 firmy začaly své karty přijímat navzájem. Kreditní karty byly nejprve propagovány mezi obchodními cestujícími (kde se nejvíce rozšířily), kteří je využívali na cestách. Od začátku šedesátých let začalo kreditní karty nabízet stále více firem, které je propagovaly především jako prostředek úspory času než jako formu úvěru. Úspěchu velmi rychle dosáhly především firmy American Express a MasterCard. Od poloviny sedmdesátých let začala být oblast kreditních karet regulována americkým kongresem.
Čtyřicátá léta dvacátého století
Napařovací žehlička s termostatem
Napařovací žehlička s termostatem, která byla vynalezena v americkém státě Ohio, vnesla do žehlení, jedné z nejobávanějších domácích prací, novou úroveň praktičnosti a efektivity. Předtím bylo pro dosažení požadovaných výsledků zapotřebí prádlo kropit nebo žehlit vlhké. Tato inovace zcela
jistě navždy odstranila namáhavost žehlení a zvýšila jeho kvalitu. Díky technologickému pokroku dnes můžeme při žehlení dosahovat takřka profesionálních výsledků v pohodlí domova.
Sedmdesátá léta dvacátého století
Kufry s kolečky
Poznávání nových krajů bylo vždy skvělým zážitkem… Ne vždy se však totéž dalo říci o cestování samotném. Výběr věcí na cestu následovalo zjištění, že kufr není buď dostatečně velký nebo jeho velikost je sice dostačující, ale nejsme schopni ho odnést ani z bytu do výtahu. Sedmdesátá léta naštěstí přinesla cestujícím řešení. Bezedný kufr se sice vynalézt nepodařilo, ale kufrům alespoň přibyla kolečka. V následujících desetiletích se výrobci snažili dále zvýšit užitnou hodnotu kufrů experimentováním s nerozbitnými materiály, aby náš majetek zůstal za všech okolností v bezpečí. Díky nejmodernější konstrukci a materiálům tyto odolné kufry nejen jezdí, ale prázdné prakticky váží velmi málo.
Sedmdesátá léta dvacátého století
Mobilní telefon
Mobilní telefon dnes patří mezi nejdůležitější součásti každodenního života. V roce 1973 uskutečnil Dr. Martin Cooper, zaměstnanec firmy Motorola, pomocí prototypu prvního mobilního telefonu hovor při chůzi ulicemi New Yorku. První komerční mobilní telefon byl představen v roce 1983 a vážil 793 gramů. Zařízení se prodávalo za cenu „pouhých“ 3 995 dolarů.
V roce 1991 byla ve Finsku uvedena do provozu první GSM síť. Spolu s novým způsobem přenosu informací se objevil nový trend malých kapesních přístrojů o hmotnosti 100 – 200 g, které díky menším bateriím a efektivnější elektronice nahradily přístroj ve tvaru cihly.
První SMS zpráva mezi dvěma uživateli byla zaslána v roce 1993. SMS zprávy se brzy staly upřednostňovaným způsobem komunikace – představují rychlý a pohodlný způsob, jak zůstat v kontaktu s přáteli a členy rodiny bez ohledu na to, kde se právě nacházejí. K tomu stačí malé, ale moderní zařízení, které můžeme schovat v kapse.
Konec sedmdesátých let dvacátého století
GPS
Odjakživa se lidé snažili přijít na spolehlivý způsob, jak zjistit, kde se právě nacházejí, jak se co nejlépe dostat do cíle cesty a bezpečně se vrátit zpět.
To platí zejména pro nás ženy, protože ne vždy máme kolem sebe muže, aby nám s mapou pomohli. A jak dostat manžela nebo přítele do kabelky? Naštěstí již máme k dispozici potřebného pomocníka. Je praktický a především malý, a co je ještě důležitější – pokud se ztratíme, nikdy se na nás nezlobí!
Systém označovaný GPS (Global Positioning System) byl navržen americkým ministerstvem obrany, které ho také provozuje. Původně byl znám jako Navstar Global Positioning System a byl použit v Pentagonu v roce 1973, kdy americká armáda hledala satelitní systém, který by byl imunní vůči chybám. V roce 1978 byl na oběžnou dráhu vynesen první funkční satelit systému GPS. V polovině devadesátých let byl již systém díky 24 satelitům plně funkční.
Osmdesátá léta dvacátého století
Přenosný počítač
První přenosné počítače nevypadaly jako dnešní notebooky o velikosti knihy, jak je známe dnes. Byly však přenosné, daly se položit na klín a staly se základem vývoje dnešních notebooků. Podle většiny zdrojů první laptop navrhl v roce 1979 Brit William Moggridge pro firmu Grid Systems Corporation. Grid Compass měl pětinovou hmotnost v porovnání s jakýmkoliv jiným počítačem srovnatelného výkonu a od začátku 80. let jej využívala vesmírná agentura NASA při letech raketoplánů. Konečně se zrodil osobní počítač, který se vejde do naší kabelky.
2010
Gelové kapsle Ariel
21. století nám přineslo trend miniaturizace. Podíváme-li se kolem sebe, spatříme množství nástrojů a užitečných pomocníků: čím menší rozměry, tím vyšší výkon a lepší výsledek. Prací prostředky mají tradičně práškovou formu, v posledních letech se však rozšiřuje používání tekutých pracích prostředků. Schopnosti pracích prostředků se neustále zlepšují. A nyní můžete získat zcela novou zkušenost.
Ariel
Gelové kapsle Ariel jsou malé polštářky s přesně stanovenou dávkou pracího přípravku, který je při odstraňování skvrn 2x účinnější než jiné tekuté prací prostředky značky Ariel. Stačí jediný pohyb. Vhodit 1 kapsli do bubnu pračky, přidat prádlo a počkat na výsledek, který předčí všechna očekávání. Kapsle jsou k dostání ve 2 variantách – Regular pro pro bílé a světlé prádlo a Colour&Style pro barevné prádlo. Nepřekonatelně čistoskvoucí prádlo s minimálním úsilím pro maximální výsledek.
- 1902 – Elektrický vysavač
- 1904 – Elektrická pračka
- 1905 – Přenosný elektrický vysavač
- 1920 – Kreditní karta
- 1920 – Elektrický vysoušeč vlasů
- 1940 – Napařovací žehlička s termostatem
- 1970 – Kufr s kolečky
- 1973 – První telefonát v mobilní síti
- 1975 – První spotřebitelské počítače
- 1978 – První satelitní systém GPS
- 1979 – První přenosný počítač
- 1981 – První domácí počítač
- 1983 – Komerční mobilní telefony
- 1993 – První SMS zpráva zaslaná mezi dvěma uživateli
- 1999 – MP3 přehrávač
- 2010 – Gelové kapsle Ariel