Měli by mě postavit ke zdi a zastřelit. Za vlastizradu se dával trest smrti a já si ho zasloužím. Zradila jsem svou nejlepší kamarádku Vlastu, protože jsem prozradila její nejniternější tajemství.
Už nic neřešte, život jde dál!
K problému se vyjadřuje PhDr. Petr Šmolka, psycholog
- Bylo by snadné přidat se k Nadině „popravčí četě“ - asi jen těžko by se hledal někdo, kdo by si na tu zrádkyni nechtěl střelit! I proto, že mnohým nastavila zrcadlo. Vždyť ruku na srdce – kdo z nás nepodlehl nikdy pokušení a neposlal svěřené tajemství dál!? Není ani podstatné, o jak intimní věc jde. Důležité je, že nám ji někdo sdělil pod slibem mlčenlivosti. A tady je hned první háček! Vlasta na Nadin slib mlčenlivosti nečekala, ona jí tu informaci vlastně vnutila! A sama se tím části své zátěže zbavila.
- Bylo by jistě vhodnější, pokud by si Naďa nechala vše pro sebe; ani rozverný „babinec“ ji neomlouvá. Původně se ale nic až tak strašného vlastně nestalo. Vlasta mohla být na chvíli středem pozornosti (což je navíc role, v níž se cítí jak ryba ve vodě) a pak by vše zas vyšumělo. Bohužel se však našel někdo, kdo měl potřebu trousit odhalené pikantérie dál, a to s cílem ublížit. Což se mu ve finále podařilo. Neměl by nakonec před popravčí četou stát spíš on!? A neměla by tam být také (možná především) samotná Vlasta? Vždyť vyspat se s manželovým bratrem, to opravdu může udělat pouze vztahový kaskadér!
- Máslo na hlavě má v tomhle příběhu skoro každý. Proto by se slušelo přestat vše dále rozmazávat: už nic neřešit, nepátrat, nevyšetřovat, neutápět se v pocitech viny. Buď Naďa může celou etapu uzavřít a nalézt si jiné přátele, nebo se může pokusit o opak - navázat tam, kde to před časem zdánlivě skončilo. Co by se asi dělo, pokud by Naďa svolala pod nějakou záminkou opět jejich někdejší babinec s upřímným cílem jen si nezávazně popovídat? Samotného by mě zajímalo, kdo by se přidal. Zkazit se tím rozhodně nic nemůže!