Rozvod

S manželem jsme se rozvedli po desetiletém manželství, synovi bylo tenkrát sedm. Už nám to nějakou dobu neklapalo, tak jsme se rozhodli pro rozvod, nikdo třetí v tom nebyl ani z jedné strany. Manžel se odstěhoval zpátky domů ke své matce, my se synem jsme zůstali v našem bytě. Syna mám v péči já, k bývalému manželovi jezdí na víkendy. Takhle to funguje už tři roky.

Návštěvy otce

Ale v poslední době mi syn dělá starosti. Miluju ho a snažím se mu dopřát maximum a udělat mu hezké dětství, ale zase si myslím, že by to mělo mít nějaké hranice. Že nemůžu skákat, jak syn píská. On na mě teď často zkouší, co si může dovolit. Problém je v tom, že když je u otce a babičky, tak ti mu vyhoví naprosto ve všem a okamžitě. Z mého pohledu ho rozmazlují. On to pak očekává i doma, ale já na to nechci přistoupit. Syn po každé návštěvě u exmanžela a jeho matky dělá scény, když mu hned nevyhovím. Snažím se ho zase trochu usměrnit, a jakmile se mi to povede, už tam zase jede a všechno je nanovo.

Babička je lepší

Jsem z toho opravdu smutná. Syn mi pořád říká, jak je to u babičky lepší, jak má babičku rád. Je mi to hrozně líto, protože já s ním prožívám všechny všední dny, školní přípravu, dětské nemoci, ale on mi řekne, že má radši babičku, protože ta mu všechno dovolí. Když jsem mu jednou řekla, ať si tedy jede za babičkou, když je o tolik lepší, tak mi odpověděl, že klidně, ať ho tam odvezu, že by chtěl bydlet u babičky a ke mně jezdit na víkendy.

Obavy

S exmanželem se o tom bavit nechci, protože nevěřím, že by mě podpořil. Na svou matku byl vždycky hodně vázaný, tak jsem si jistá, že by měl spíš radost, že má jeho matka u jediného vnoučete takový úspěch. Zároveň mám trochu obavu, aby se o tom nezačal syn bavit s exmanželem, a neskončilo to třeba tak, že by exmanžel navrhl střídavou péči. Neumím si představit, že bych syna třeba čtrnáct dní v kuse neviděla.

Podivné myšlenky

Zároveň už jsem z jeho chování tak unavená, že jsem se přistihla při myšlence, jaké by to bylo, kdybych byla bezdětná. Jak by mi vlastně bylo dobře a neměla bych žádné problémy. Až jsem se té myšlenky sama lekla a opravdu se za ni stydím. Syna miluju, dala bych za něj život, ale někdy jsem z něj opravdu psychicky vyčerpaná.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.