Mám dvouletou dceru, jejíž otec mě opustil, ještě než se malá narodila. Těhotenství nebylo plánované, ale přesto jsem předpokládala, že budeme rodina, ale tehdejší přítel to vyřešil tak, že prostě zmizel. Už jsem po něm nepátrala, nenechala jsem ho zapsat do dceřina rodného listu, jsem s ní prostě od začátku sama.
Když bylo dceři půl roku, seznámila jsem se s novým mužem. Přeskočila jiskra a já se moc zamilovala. Byl to slušný, pracující muž, než jsme se seznámili, tak žil jen s maminkou. Brzy se ke mně nastěhoval a začali jsme spolu žít. Ale velmi rychle o náš vztah ztratil zájem, byla jsem to vždycky jenom já, kdo vymýšlel nějaký program pro nás dva nebo třeba nějaký výlet pro nás i s dcerou. Ani k té neměl nějaký zvláštní vztah, ne že by na ni byl ošklivý, ale spíš si jí nevšímal.
Přítel o vztah brzy ztratil zájem
Nedělil se se mnou ani o výdaje na domácnost, platili jsme sice napůl nájem, ale jinak koupil jenom občas třeba pečivo. Ale naprostou většinu jídla, všechnu drogerii, věci pro dceru, která má zdravotní problémy a potřebuje různé léky, jsem platila jenom já. Půjčoval mi auto, s kterým jsem jezdila s dcerou k lékaři, takže řekl, ať výdaje za auto platím taky já, když ho používám. Přitom já mám jenom rodičovský příspěvek a z toho musím všechno poplatit. Přítel normálně vydělává, ale když jsem řekla, jestli by se nemohl podílet víc na chodu domácnosti, tak odpověděl, že stejně není skoro vůbec doma.
Což byla vlastně pravda, protože byl kromě práce většinu času někde s kamarády, neměl problém bez ohlášení odjet na tři dny na pánskou jízdu na chatu, a když se vrátil, tak mě akorát sekýroval, v poslední době už kvůli takovým věcem, jako že v tubě bylo málo zubní pasty a on ji musel pracně vymačkávat „jako nějaká socka“ (jeho slova). Taky pořád kritizoval moje oblečení a vzhled, že jsem tlustá, přitom mám velikost S, stěžoval si, že je v bytě špína a nepořádek. To taky nebyla pravda, každý den vysávám, vytírám, je uklizeno a vypráno.
Snášela jsem jeho chování a stejně mě opustil
Když jsem si našla brigádu, abych si trošku přivydělala a mohly jsme jít s dcerou aspoň na zmrzlinu, zkrachovalo to na tom, že mi přítel odmítl i na dvě hodiny pohlídat dceru, prý že je to moje dítě a ať si hlídání zaplatím. To se mi ale nevyplatilo vůbec na tu brigádu chodit a moje mamka bydlí daleko a nemohla mi pomoct. Mám malou zahrádku, kde pěstuju zeleninu, abych měla pro dceru, taky je s tím spousta práce, ale samozřejmě mi nikdy s ničím nepomohl, v domácnosti taky ne.
Přesto jsem se snažila vztah udržet s tím, že se to třeba časem spraví, ale po roce mi řekl, že mě nemiluje, moje dcera je mu na obtíž, že už ho to nebaví, a odešel zpátky k mamince. Na jednu stranu se mi ulevilo, protože jeho chování v poslední době bylo už nesnesitelné, rozzuřil se třeba, že jsem mu do druhého dne nevyprala tričko, které si zrovna chtěl vzít, byl schopný mi nadávat, že byla v dřezu položená neumytá lžička, ale na druhou stranu jsem ho asi opravdu milovala a teď mi chybí. Nevím, proč mám takovou smůlu na muže, ale věřím, že ještě najdu někoho, kdo mě i moji dceru bude mít opravdu rád.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
