Plní elánu
Je mi 30 let, jsem šest let vdaná a spolu s manželem vychováváme dvě dcery. Přestože jsem vyrostla jako opečovávaný jedináček, osamostatnila jsem se hned po maturitě a v necelých 19 letech odešla z domova. Rodiče byli tehdy ještě mladí, a tak si začali užívat života. Hodně cestovali, věnovali se svým koníčkům a měli spoustu kamarádů. Měla jsem radost, že jejich život neskončil na gauči u televize. Evidentně to ale s tím svým elánem do života přehnali.
Rodiče si užívali života.
Neplánované těhotenství
Mámě bylo 49 let, tátovi o osm víc, když se jim narodil můj bratr. Moji praštění rodiče se rozhodli mít na stará kolena dítě. Myslela jsem si, že máma už je v přechodu. Nemá ani cenu řešit, proč do toho v jejich věku neplánovaně spadli, ale nechápu, že se rozhodli si dítě nechat. Máma mi na to jen řekla, že spoléhala na to, že ve svém věku už neotěhotní, a je zásadně proti potratům. V těhotenství měla jednu komplikaci za druhou. Nakonec porodila předčasně a podle všech lékařských vyšetření bude bratr s vysokou pravděpodobností fyzicky i mentálně postižený.
Rodiče se snaží péči o dítě zvládat.
Na úkor vlastní rodiny
Z péče o dítě je máma hrozně unavená, čemuž se vůbec nedivím. Táta pomáhá s nákupy a někdy i s úklidem. Oba se snaží to všechno zvládat, ale je na nich vidět, jak jsou z toho ztrhaní. Každý druhý den jsem u nich a hlídám malého, aby si alespoň na chvíli odpočinuli. Samozřejmě to odnáší moje rodina. Manžel je skvělý, celou situaci chápe a převzal větší část péče o naše děti. Zatímco já běžím z práce hned k našim, vyzvedne holky ve školce a ve škole a věnuje se jim, než dorazím domů. Asi se mi nemůže nikdo divit, že jsem na svoje rodiče naštvaná.
Máma je ze všeho hrozně unavená.
Obavy z budoucnosti
Vím, že je hnusné a sobecké takhle přemýšlet, ale pokud bude brácha hodně postižený, neschopný se o sebe do budoucna postarat, zůstane na krku mně. Buď to naši nebudou v pozdějším věku zvládat, nebo, nedej Bože, zemřou. Já ho nedokážu dát někam do ústavu, pokud bude alespoň minimální šance, že to s ním zvládneme doma. I kdybych nebrala v potaz svůj život, rozhodně se celá situace dotkne i mého manžela a dětí. Je ve mně obrovské napětí. Rodiče miluji a snažím se je pochopit, ale současně jsem hrozně naštvaná, že jsem se ne vlastní vinou ocitla v této bezvýchodné situaci.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
