Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Zlobím se na své rodiče. Ve vysokém věku přivedli na svět nemocné dítě

Rodiče to se svým elánem do života přehnali.
Rodiče to se svým elánem do života přehnali.
Zdroj: Shutterstock.com

Rodiče mi pořídili o třicet let mladšího sourozence. Bratr se narodil mentálně i fyzicky postižený. Přestože sama mám dvě děti, snažím se jim pomáhat a být jim oporou, ale přitom se na ně hrozně zlobím za to, co svým neuváženým krokem způsobili sobě i svému okolí.

Plní elánu

Je mi 30 let, jsem šest let vdaná a spolu s manželem vychováváme dvě dcery. Přestože jsem vyrostla jako opečovávaný jedináček, osamostatnila jsem se hned po maturitě a v necelých 19 letech odešla z domova. Rodiče byli tehdy ještě mladí, a tak si začali užívat života. Hodně cestovali, věnovali se svým koníčkům a měli spoustu kamarádů. Měla jsem radost, že jejich život neskončil na gauči u televize. Evidentně to ale s tím svým elánem do života přehnali.

 Rodiče si užívali života.

Neplánované těhotenství

Mámě bylo 49 let, tátovi o osm víc, když se jim narodil můj bratr. Moji praštění rodiče se rozhodli mít na stará kolena dítě. Myslela jsem si, že máma už je v přechodu. Nemá ani cenu řešit, proč do toho v jejich věku neplánovaně spadli, ale nechápu, že se rozhodli si dítě nechat. Máma mi na to jen řekla, že spoléhala na to, že ve svém věku už neotěhotní, a je zásadně proti potratům. V těhotenství měla jednu komplikaci za druhou. Nakonec porodila předčasně a podle všech lékařských vyšetření bude bratr s vysokou pravděpodobností fyzicky i mentálně postižený.

 Rodiče se snaží péči o dítě zvládat.

Na úkor vlastní rodiny

Z péče o dítě je máma hrozně unavená, čemuž se vůbec nedivím. Táta pomáhá s nákupy a někdy i s úklidem. Oba se snaží to všechno zvládat, ale je na nich vidět, jak jsou z toho ztrhaní. Každý druhý den jsem u nich a hlídám malého, aby si alespoň na chvíli odpočinuli. Samozřejmě to odnáší moje rodina. Manžel je skvělý, celou situaci chápe a převzal větší část péče o naše děti. Zatímco já běžím z práce hned k našim, vyzvedne holky ve školce a ve škole a věnuje se jim, než dorazím domů. Asi se mi nemůže nikdo divit, že jsem na svoje rodiče naštvaná.

Máma je ze všeho hrozně unavená.

Obavy z budoucnosti

Vím, že je hnusné a sobecké takhle přemýšlet, ale pokud bude brácha hodně postižený, neschopný se o sebe do budoucna postarat, zůstane na krku mně. Buď to naši nebudou v pozdějším věku zvládat, nebo, nedej Bože, zemřou. Já ho nedokážu dát někam do ústavu, pokud bude alespoň minimální šance, že to s ním zvládneme doma. I kdybych nebrala v potaz svůj život, rozhodně se celá situace dotkne i mého manžela a dětí. Je ve mně obrovské napětí. Rodiče miluji a snažím se je pochopit, ale současně jsem hrozně naštvaná, že jsem se ne vlastní vinou ocitla v této bezvýchodné situaci.  

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.  

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky