Milovaný syn
S přítelem jsme spolu byli teprve půl roku, když jsem neplánovaně otěhotněla. Byli jsme z toho trochu zaskočení, ale rozhodli jsme se si dítě nechat. Po synově narození se ale začal náš vztah kazit, neměla jsem na přítele tolik času, často jsme se hádali. Nakonec si přítel našel jinou známost a rozešli jsme se. Dohodli jsme se, že syn zůstane v mé péči, chtěla jsem to tak, syna miluju a jsem s ním moc ráda. Přítel byl docela rád, že se to takhle vyřešilo, o dítě zase takový zájem nejevil, ale platí mi poměrně velkorysé alimenty s tím, že chce, aby synovi nic nechybělo.
Alimenty
A to je trochu problém, protože já začala alimenty využívat pro sebe. Mám rodičovský příspěvek a alimenty, bydlení mám svoje, zdědila jsem po babičce byt. Takže bychom se se synem mohli mít docela dobře. Ale já se prostě nedokážu obejít bez luxusních věcí, kosmetiky, oblečení… A tolik peněz zase nemáme, abych mohla dopřávat sobě i synovi. Svého luxusu se ale nedokážu vzdát.
Takže šetřím na synovi, nakupuju mu všechno po bazarech a second handech. Kupuju mu i nejlevnější jídlo, abych mohla sobě koupit různé drahé lahůdky. Kouřím, takže utratím i za cigarety, taky si kupuju ty nejdražší. Pak si všechny ty luxusní věci fotím a dávám na svůj Instagram a jsem šťastná, když vidím, jak se to lidem líbí, a myslím, že mi i trochu závidí. Mají pocit, že jsem mnohem bohatší, než opravdu jsem, to mi dodává sebevědomí a nedokážu se bez toho obejít.
Líbí se jí, když jí lidé závidí.
Výčitky
Zároveň mám výčitky svědomí, když si uvědomím, co dělám. Když vidím syna, který má opravdu všechno nejlevnější, tak je mi trochu stydno, ale na druhou stranu si říkám, že je ještě malý a nemá z toho rozum. On je spokojený i tak, trávíme spolu všechen čas, a je mu jedno, že má tepláčky za 50 Kč. Ale mám strach, co bude, až půjde do školy. Co když se naše finanční poměry nijak nezlepší a nebudu mít peníze na to, abychom se oba měli dobře? Chystám se po rodičovské jít do práce, ale nemám takovou profesi, v které bych vydělala velké peníze. Mám strach, že ho budu šidit i dál, místo abych mu koupila počítač, mobil nebo pěkné oblečení, využiju všechny peníze pro sebe.
Závislost
Bojím se, aby nebyl šikanovaný, děti dokážou být někdy zlé. A taky se bojím, že mu to samotnému začne vadit, a bude chtít lepší věci, než mu dopřávám teď. Už jsem přemýšlela, že bych ho do školy ani neposílala, ale učila ho doma, aspoň první stupeň. Ale to by asi přítel nesouhlasil a i moje rodina, s kterou se moc nevídáme, protože bydlí jinde, by asi byla dost překvapená. Nevím, co s tím, na jednu stranu mě to nakupování drahých věcí strašně uspokojuje, na druhou stranu je mi líto, že syna tak šidím, ale neumím to ovládnout. Jinak až na kouření nemám žádné neřesti, prakticky nepiju, žiju jen pro svého syna, ale nákupy luxusních věcí jsou pro mě jako droga.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
