Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Manžel musel rozhodnout, zda budu žít já, nebo naše dítě

V šestém měsíci těhotenství měla vážnou autonehodu.
V šestém měsíci těhotenství měla vážnou autonehodu.
Zdroj: Shutterstock

Když jsem čekala první dítě, měla jsem pocit, že prožívám nejkrásnější období života. Bohužel to přetrhla tragická autonehoda, kdy do mě naboural opilý řidič. O dítě jsem přišla. Dlouho jsem se dávala zdravotně dohromady, ale nakonec se to podařilo. Mohli bychom mít podle lékařů další děti, manžel by si to moc přál, ale já mám z dalšího těhotenství strašný strach.

 

Šťastný život

S manželem jsme se seznámili v práci, kam nastoupil jako nový kolega. Okamžitě mezi námi přeskočila jiskra a brzy jsme spolu začali chodit. Po roce mě tehdy ještě přítel požádal o ruku, měli jsme krásnou svatbu, postavili jsme si vysněný domeček. Oba jsme chtěli rodinu, takže jakmile jsme se nastěhovali, začali jsme se snažit o dítě. To se brzy podařilo a naše děťátko bylo na cestě. Byli jsme moc šťastní, těhotenství bylo bezproblémové, všechny testy vyšly dobře. Moc jsme se na dítě těšili. Často jsem si říkala, jak veliké štěstí mám. 

Autonehoda

To bohužel skončilo, když jsem byla na konci šestého měsíce. Tehdy jsem jela nakupovat, ale při cestě do mě naboural v plné rychlosti opilý řidič. To jsem se dozvěděla až zpětně, sama si to vůbec nepamatuju, vybavuju si jen, že jsem se probudila v nemocnici na JIP. Ten druhý řidič měl jen zlomenou nohu a nějaké pohmožděniny, ale já byla zraněná tak těžce, že se můj muž musel rozhodnout, jestli mají lékaři bojovat o můj život, nebo život dítěte, bohužel nebylo možné zachránit nás oba. 

Vybavuje si jen, že se probudila v nemocnici. Vybavuje si jen, že se probudila v nemocnici. Zdroj: Shutterstock

Rozhodnutí

Můj muž se rozhodl pro mě. Jsem mu za to vděčná, jsem ráda, že jsem naživu, na druhou stranu je mi strašně líto našeho dítěte, které nedostalo šanci. Dlouho jsem se léčila, podstoupila jsem několik operací, byla jsem v lázních. Nakonec mi lékaři řekli, že jsem v pořádku a že bychom se klidně mohli pokusit mít další dítě, že tomu teoreticky nic nebrání. I já se cítím dobře, následky zranění už fyzicky ani nepociťuju. Ale je tady jiný problém. 

Strach

Můj muž by si moc přál dítě, ale já se dalšího těhotenství strašně bojím. Říkám si, že se může zase cokoliv stát, devět měsíců je hrozně dlouhá doba, a co kdyby se mi zase něco přihodilo, byť ne mojí vinou. Už bych to nezvládla, přijít o další dítě. Mám z toho úplnou hrůzu. Můj muž mi radí, abych se obrátila na psychology, ale já mám pocit, že se o tom nechci s nikým bavit, že téma dítě je pro mě momentálně uzavřené. Přitom je mi už přes třicet, takže je mi jasné, že čas na případné otěhotnění se krátí. Taky se bojím, aby moje rozhodnutí neřídit si další dítě neovlivnilo můj vztah s manželem. Manžel mi byl po celou dobu mé rekonvalescence velkou oporou a já jsem ráda, že ho mám. Na druhou stranu strach z dalšího těhotenství a případné ztráty dalšího dítěte je ještě silnější, i když je to už pět let, co se ta osudná autonehoda stala.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky