Bez varování

Dlouho jsem váhala, mám-li svou zkušenost sdílet se světem. Několik měsíců jsem svůj úděl dusila v sobě a smutek se mnou prožívali jen moji blízcí. Fakt, že maminek, které nedají na hromadné spaní v posteli s dítětem dopustit, mě ale přesvědčil. Byla jsem nesmírně nadšená a chtěla jsem mít svůj uzlíček stále u sebe. Každou noc jsem dceru uložila pod peřinku mezi nás. Byla jsem hrdá sama na sebe, že dělám maximum pro to, aby byla šťastná a každou minutu svého života cítila naši lásku. S tichým broukáním jsem ji uspala. Netušila jsem, že se z poklidného večera stane noc hrůzy, kdy o svou holčičku přijdeme. Manžel se v noci nešťastně překulil a její drobné tělíčko zalehl. Nepohodlí ho neprobudilo a ona neměla pod jeho tíhou šanci bojovat. Na probuzení, kdy jsme vedle sebe našli bezvládné tělo, nikdy nezapomenu. Nepřestanu to vyčítat, sobě ani dnes už bývalému manželovi. Po rozvodu, za kterým z velké části stála právě smrt dcery z naší nedbalosti, jsem se dokázala znovu zamilovat a mít druhé dítě, ale na společné spaní v posteli musíme zapomenout. Dítě potřebuje svůj vlastní prostor – nejen pro větší možnost rozvoje, ale i bezpečí a já mám přirozeně velký strach.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Spaní v posteli

Spaní v posteli s rodiči je stále velmi oblíbené, i když existuje velké riziko, že ve spánku rodiče na dítě zapomenou, zalehnou ho, nevědomky udeří nebo nešikovně zamotají do deky. Jen málokdo má v noci tak klidný spánek, aby mohl s čistým svědomím ukládat dítě k sobě do postele a beze strachu usnout. Řešením je přídavná postýlka pro děti, která navazuje na manželskou postel. Rodiče nepřijdou o kontakt se svým dítětem a to má na oplátku svůj vlastní prostor. Je to nejlepší možný kompromis, jak prckovi zajistit během spánku bezpečí.

Spaní v ložnici

Drtivá většina rodičů dává přednost samostatnému pelíšku pro dítě. Postýlku většinou postaví jen pár metrů od manželské postele, aby své dítě měli na dosah a mohli ho mít celou noc pod kontrolou.

Spaní ve vlastním pokoji

Dítě může díky technickým vymoženostem spát i ve vlastním pokoji, aniž by se rodiče museli klepat hrůzou, je-li jejich dítě v pořádku. Monitory spánkové apnoe kontrolují, dýchá-li dítěte bez problémů, chůvičky umí přenést zvuk i obraz. Bez rodičů začínají děti ale spát až po pár měsících, většině z nich by se samostatné spaní zdálo příliš kruté. Bez pláče se to totiž ze začátku neobejde.