Tchyně jsou trnem v oku téměř všem. V galerii najdete tipy, jak vybočit z davu.

Dění kolem nás

I přes různé životní hodnoty jedním očkem sleduji, co se kolem mě děje. Osud tchyně mi nebyl lhostejný, ale o Vánocích jsem od ní dostala lekci, která mě vrátila zpátky do reality.

Vyřešeno

Patnáct let žije s mužem, o kterého bych si já neopřela okolo. Je to ukázkový buran. Ženy střídá jako ponožky a svou o deset let starší manželku využívá jen jako služku. Nesčetněkrát ji uhodil a nestyděl se to říct. Byla jsem svědkem toho, kdy se během návštěvy chvástal, že svou ženu za neposlušnost nebo jen protočení očí profackoval. Bylo mi jí moc líto, ale nikdy jsme si nebyly tak blízké, abych moralizovala a zasahovala do jejich vztahu. Pokusila jsem se podat jí pomocnou ruku přes manžela, ale vztah mezi synem a matkou byl na bodu mrazu. Před svátky tchán oznámil odchod od rodiny, protože lásku a zázemí našel v cizině. Několikrát avizoval, že už se nikdy nevrátí. Na jednu stranu celou rodinu zasáhl rozpad manželství, na druhou stranu jsme mohli konečně vydechnout.

Krok zpátky

Když jsme o dva týdny později přijeli na sváteční návštěvu, čekalo nás nemilé překvapení. Rodinka byla kompletní a všechno jelo ve starých kolejích. Tchán seděl v koutě a kouřil, tchyně mu podstrojovala, měl vyžehleno, navařeno a naklizeno. Už před jeho odchodem na něj v záchvatu touhy po záchraně vztahu přepsala svůj byt a nakonec skončila v nájmu, který si ze svého chabého platu může sotva dovolit. V tom všem žije jejich dvanáctiletá dcera, která věčné boje psychicky nezvládá. Je ve věku, kdy děti dospívají a v hlavě si formují smýšlení o zdravých vztazích a fungování v rodině a mezi mužem a ženou. Tchán neparazituje jen na vlastním manželství, ale pokřivuje i pohled své dcery na lásku a respekt jednoho k druhému.

Marná snaha

Nedalo mi to a vzala jsem tchyni stranou, abych ji taktně naznačila, že z pozice tichého pozorovatele už nemohu dál otálet. Musí to skončit. Její reakce mě ale utvrdila v tom, že aby si lidé nechali poradit a mohli něco změnit, musí nejprve o pomoc vůbec stát. Položila mi ruku na rameno a hlasem, ve kterém se mísila rezignace na život se špetkou potřeby zachraňovat i ztracené případy, řekla: „Víš, ze začátku to bolelo, ale ženská musí přece něco vydržet. Pavlík by nevydržel, kdybych odešla!“

Děsím se další návštěvy. Je mi to nepříjemné, protože ví, že s jejím způsobem života nesouhlasím.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.