Vztah na bodě mrazu
Moc dobře vím, že se opravdu jen málokdy stává, že lidé vycházejí na jedničku s rodiči svých partnerů, a tak jsem nikdy nijak ani nepočítala s tím, že bych si měla s tchánem a tchyní vytvořit bůhvíjaký vztah. Mile překvapená jsem ale byla z otce mého manžela, se kterým si rozumím, máme se o čem bavit a když je potřeba, tak nám v lecčem pomůže. Problém mám ale s jeho manželkou, která je absolutním opakem manželova táty.
Prakticky nikdy jsme k sobě neměly blízko. Pokaždé, když jsme byli s manželem na návštěvě u jeho rodičů, měla jsem z tchyně zvláštní pocit. Nevěnovala jsem tomu ale žádnou zvýšenou pozornost. Jsme zkrátka lidé a ne vždy si můžeme padnou do oka s každým. Nějak jsme se spolu ale dokázaly bavit o životě, co je nového a také o vnoučatech. Vždy jsem ale byla ráda, když jsme od nich s manželem odcházeli.
Začala se mi posmívat
V posledních týdnech jsem ale při odchodu z jejich domu ještě šťastnější. Nevím, jestli si tchyně libuje v tom, že mě uráží a posmívá se mi, nebo to jen myslí dobře, ale neví, jak to správně formulovat, ale mám jí tak akorát dost.
Uznávám, že se má prsa po kojení dost změnila. Asi jako takřka každé matce. Neřekla bych, že vypadají ošklivě, ale jsou prostě jiná. A toho si tchyně pochopitelně všímá. A co víc, má potřebu tento fakt komentovat.
Neustále mi říká, jaká jsem byla za svobodna kočka a teď mám lentilky pod kobercem. Samozřejmě jsem se jí sdělila, že jsou mi její slova nepříjemná, ale ona do mě pořád ryje. Dokonce i manžel ji už několikrát upozornil na to, že se mnou mluví krajně nevhodně a že by si měla dávat pozor na pusu alespoň před dětmi. Ale ona si prostě nedá říct. Mrzí mě, že nejsem víc od rány a že jí nedokážu z plných plic říct, nakolik mě svým chováním štve.
