Přiznání mě srazilo na kolena
S partnerem Lukášem jsme spolu už šest let. První dva roky vypadaly naprosto pohádkově. Lukáš se snažil, se vším mi pomáhal a já byla ráda, že jsem po všech neúspěšných vztazích konečně našla někoho, kdo za to stojí. Jenže po dvou letech vztahu mi Lukáš přiznal, že dluží velké peníze. Jediným rozumným řešením se zdálo být vyhlášení osobního bankrotu. To mu ale úřady neschválily a namísto toho má exekuci na plat. Do toho všeho se nám narodil syn Jiřík a ve mně se začalo probouzet zoufalství a strach z naší budoucnosti.
Svůj život jsem si představovala jinak
Byla jsem na partnera naštvaná, že mi dluhy zatajil. Kdybych o nich bývala věděla předtím, všechno mohlo být úplně jinak. Na začátku našeho vztahu jsem hodně pracovala, abych si mohla ušetřit nějaké peníze. Část z nich jsem pak zainvestovala do našeho společného bydlení a druhou část jsem si ponechala, aby partner v době, kdy já budu na mateřské, nemusel takřka celou domácnost táhnout ze svého. Díky Bohu za to. Protože s jeho exekucí na plat bychom pravděpodobně teď bez mých našetřených peněz třeli bídu s nouzí.
Naštvání z dluhů už mě dávno přešlo, vím, že se s tím zkrátka teď nic dělat nedá a musím věci brát takové, jaké jsou. Co mě ale vytáčí, je Lukášovo chování. Namísto toho, aby mi alespoň v domácnosti více pomáhal, občas něco poklidil nebo uvařil, po příchodu z práce jen leží a nic nedělá. Já vím, že je z práce unavený. Ale já jsem po celém dni stráveném s malým, kdy do toho ještě uklízím a vařím, aby měl Lukáš večeři, taky dost vyčerpaná. Není ani schopný uklidit kočičí záchod, přičemž kočky si do našeho vztahu přivedl on. Nedělá doma zkrátka vůbec nic. Už toho mám po krk.
Chci od něj odejít
V poslední době se mi hlavou stále častěji honí myšlenky na to, že se i s Jiříkem sbalím a poslední našetřené peníze použiju na stěhování. Nechci být s chlapem, který má dluhy, vydělává sotva na to, aby nás uživil, a ještě k tomu je to lenivec. Dokonce si už představuju, jaká by to byla úleva. Klidně bych si k mateřské našla nějakou brigádu, abych to všechno zvládala. Problém je v tom, že mám Lukáše ráda.
Takhle jsem žít nechtěla. Představovala jsem si něco jiného. Harmonický vztah, ve kterém si oba navzájem pomáhají. Že já se budu starat o svého chlapa a on o mě. Já navařím a on mě třeba pozve na večeři. Teď jsem se sama sobě upřímně zasmála. Tohle přece nemůže být můj život…
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
