Chtěla jsem si vzít život
Nepodceňujte poporodní psychické problémy. Už s nimi bojuji druhou dekádu. A věřte, že do legrace to má daleko. Jsou to tři týdny, co jsem spolykala prášky na spaní, už jsem to nezvládala. Chtěla jsem klid a tohle se v čirém zoufalství jevilo jako jediný únik. Bohužel, ani po pobytu v psychiatrické léčebně nejsem ve stavu říct, že je dobře, že mě našli včas. I když se můj stav výrazně zlepšil, stále se to ve mně pere. Nejvíc jsem ale naštvaná, že mě moje okolí neupozornilo dřív, že je se mnou něco špatně. Že už to pár měsíců bylo vidět na mých výkonech v práci i doma. Nikdo. Já si pořád říkala, že to možná nic není a časem to odezní. Asi jsem si nechtěla připouštět, že je se mnou něco špatně. Nechci házet vinu na někoho jiného, ale jsem přesvědčená, že kdyby mému zvláštnímu chování moje okolí přikládalo větší váhu a mluvilo se mnou o mých pocitech, bývalo se to mohlo začít řešit mnohem dřív. Najednou zkrat a hotovo.
Obdivuji svou tchyni
Těžko se to popisuje, mám i částečné okno. Bojuji s tím a věřím, že to zvládnu. Mám ale zase nejmíň rok práce před sebou. Manžel se ale po mojí hospitalizaci zachoval světově, bez jediné výčitky mě šťastně objal. Dovezl svou mámu. Nikdy bych si nemyslela, že ta paní bude úřadovat v mé domácnosti. Měly jsme vždy spíš neutrální vztah, takovéto ani dobře, ani špatně, ale lepší než nic. Navíc je málo pohyblivá. A ona přijela a starala se o mé děti. Vařila v mé kuchyni. A přesto, že mám kompletně přeorganizovaný byt, smekám před ní a vážím si jí ještě o mnoho víc než kdy dřív.
Nevyčítá mi nikdo nic. Jsou šťastní, že jsem zpátky zdravá a pečují o mě jako o cenný poklad. Já jim za to moc děkuji. Važte si svého zdraví a tchyní, pokud můžete. Vždy mohou i příjemně překvapit. Nepodceňujte své psychické zdraví a dlouhodobé úzkosti. Deprese je nemoc a bolí. Bolí vás žít. Nestyďte se za návštěvu psychologa, psychiatra. Není důvod. Deprese není lenost. Dnešní doba nám nakládá víc, než je zdrávo. Co jeden zvládne s prstem v nose, druhé může zlomit. Neporovnávejte. Každý jsme jiný, přesto jsme si podobní. Držím palce všem, kteří se s obdobnými problémy potýkají.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
