Sestra se dlouho potýkala s problémy otěhotnět. Po úspěšné adopci se jí ale jako zázrakem zadařilo. Jen těžko rozdýchávám, že by dceru z dětského domova nejradši vrátila.
V galerii najdete tipy, jak se poprat se změnami hned po porodu.
Boj o dítě
Mám sestru a poslední měsíce nikdo z rodiny nechápe její chování. Deset let se snažili o dítě, ale nešlo to. Chodili po vyšetřeních a podle všech testů byli oba zdraví. Po mnoha pokusech a nezdarech se rozhodli pro adopci. Trvalo to věky a psychicky je to ničilo, bylo to náročné pro celou rodinu. Nakonec ale dostali dvouletou holčičku. Byla krásná, roztomilá a vděčná.
Změna plánů
O rok později ale sestra nečekaně otěhotněla. Oba se úplně změnili. Už několikrát se nechali slyšet, že vlastnímu dítěti se nic nevyrovná. Tvrdí, že adopce byla chyba. Když se to konečně podařilo a budou biologickými rodiči, nejradši by malou vrátili. Já jsem zrovna na rodičovské dovolené, o to víc mě její slova bolí. Bydlíme kousek od sebe a malá je u nás skoro pořád. Často ji u mě na hlídání nechá i několik dnů. Nevadí mi to, mám ji moc ráda, je úžasná, děti se spolu zabaví, ale myslím, že takhle to nemůžou dělat věčně.
Jak dál?
Malá se mě už dokonce ptala, jestli ji má maminka ještě ráda. I ona cítí změny v jejich chování. Nevím, co jí na tom mám říct. Sestře jsem domlouvala já i rodiče. Máme v živé paměti, jak za adopci bojovali a byli nadšení, když dcerku dostali. Oba jsou ale zaseknutí a nedá se nimi mluvit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí elektronické pošty. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
KONDICE
