Mladá láska
Se svým bývalým partnerem Danielem jsem se seznámila na střední škole. Byli jsme spolu tři krásné roky, které dodnes považuji za své dost možná nejlepší životní období. Pak jsme se ale rozešli kvůli tomu, že mi byl nevěrný. Myslela jsem si, že mě podvedl jednou. Až po rozchodu jsem se postupně začala dozvídat, že se během našeho vztahu vyspal minimálně s pěti dalšími ženskými. Byla jsem naštvaná a nenáviděla ho.
Asi rok na to jsem se seznámila se svým nynějším partnerem Jakubem. Od začátku se ke mně choval jako gentleman, staral se o mě, zajímal se o mě… Zkrátka bylo a stále je poznat, že mu na mně velmi záleží. Po několika letech vztahu se nám narodil syn. Dnes mu jsou dva roky a Jakub se o nás stará královsky. V podstatě mi nic nechybí, ale přesto nejsem šťastná.
Nedokážu si pomoci
Ani nevím, co se změnilo. V prvních letech vztahu s Jakubem jsem skutečně byla jako na obláčku a byla jsem po všech stránkách spokojená. Postupem času jsem ale chvílemi začala vzpomínat na Daniela, a to i navzdory tomu, nakolik mi kdysi ublížil.
Z občasných myšlenek se pak stalo dennodenní vzpomínání na můj vztah s Danielem. Když si totiž odmyslím to, že mě podvedl, tak naše láska byla opravdu krásná, živá a vášnivá. Přestože mám s Jakubem vše, po čem jsem kdy toužila, něco ve mně mi říká, že to zkrátka není stoprocentně ono. Chybí tomu ta pověstná jiskra, která třeba zrovna mezi mnou a Danielem byla. Vůbec nevím, co mám dělat. V žádném případě nechci Jakubovi nějak ublížit, protože se může opravdu přetrhnout, abych byla šťastná. Ani nevím, jestli, kdybych Jakuba přece jen opustila, by o mě Daniel stál. Jsem bezradná a často na to myslím. Vím ale, že budu muset nějak zakročit, jinak bych měla pocit, že jsem svůj život promarnila. Snad neudělám velkou chybu.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
